Podpořte nás
Mapa bariér
Webové stránky Mapa bariér vám pomohou lépe se zorientovat v problematice bezbariérového užívání staveb, zejména:
- jak předcházet vzniku architektonických bariér,
- jak existující bariéru překonat nebo odstranit,
- na mapě umožní upozornit na místo, které komplikuje pohyb vozíčkářům atd.
Více na www.mapabarier.cz.
Rady a osobní zkušenosti
Že potápění není zrovna sport pro lidi s handicapem? Chyba lávky! Ve dnech 11. 5. – 18. 5. 2014 se v Egyptě uskutečnilo potápěčské soustředění, kterého se účastnili i členové Sportovního klubu vozíčkářů Praha. Akce se také účastnili jejich asistenti a samozřejmě také instruktoři potápění z naší spřátelené organizace Restart. Tady jsou jejich zážitky.
■ Airbus A380 může jako jediný na světě sestavit toaletu pro vozíčkáře.
■ Cestování po Číně vyžaduje občas tvrdé lokty.
■ Veřejný prostor není připraven na lidi s postižením.
Na naši první společnou skutečně exotickou cestu jsme dlouho sbírali odvahu i finance. Procestovali jsme už kdejaký kout Evropy, většinou autem, ve dvou i v partě kamarádů. Zvládneme ale nasednout do letadla, nechat se přenést na jiný kontinent, vystačit si dva týdny s tím, co se sbalí do jednoho batohu, a čelit bariérám nejen fyzickým, ale i jazykovým a kulturním?
Dvaadvacetiletý Jirka Mára z Přerova nepohne prakticky žádným svalem na svém těle. Ukazováček pravé ruky, kterým ovládá počítač, mu však stačí, aby připravoval výpravy po celém světě, které pak absolvuje s rodiči a sestrou.
Už před lety jsme se v Austrálii s kamarády Honzou, Martinem a Vaškem domluvili na výletě po Vietnamu. Já a prvně jmenovaný jsme vozíčkáři a dlužno dodat, že ani ruce nemáme úplně v pořádku. Honza naplánoval cestu na letošní březen, a tak se taky stalo. Desátý den tohoto měsíce jsme z Prahy odstartovali dvacetidenní výpravu do jihovýchodní Asie, do Vietnamu a Kambodže. S Tureckými aeroliniemi jsme letěli přes Istanbul, Bangkok a Ho Či Minovo Město. Přesun nám trval dvacet čtyři hodiny.
Změť ve staré chudinské čtvrti v marockém hlavním městě Marakéš protíná vzácná symbióza vůní a pachů, strachu o přežití a rezignovaného přijetí údělu, mumraje a klidného rozjímání. Stejnou, pro nás těžko pochopitelnou harmonii této muslimsko-berberské země a jejího srdce vytváří komunita lidí s hendikepem, která obývá jednu z tisíců polorozpadlých budov – starou školu pocházející ze 14. století. To, že tu žijí vozíčkáři, je poznat jen z toho, že je na dveřích vtipně vyrobené klepadlo. Jen díky tomu jsem zaklepala i já a vstoupila do tohoto „chráněného bydlení“ po marocku.
Do Egypta jsem odjel za historickými památkami, ale vrátil jsem se plný dojmů ze všeho ostatního. Přivykání kulturním a přírodním rozdílům zaměstnávalo tělo i ducha po celý týden, který jsem strávil převážně v Káhiře. Očekávaná fascinace monumenty starověku se tak omezila na prchavé okamžiky.