Pan primátor Hřib na Černém Mostě

Na veřejné diskuzi o potížích vozíčkářů po zkrácení autobusové linky H1, která proběhla 17. 10. 2019 před Magistrátem, jsme pozvali na návštěvu Černého Mostu pana primátora Zdeňka Hřiba. Pan primátor pozvání přijal a 22. 11. přijel na Černý Most, posadil se na vozík a na několik desítek minut okusil, co vozíčkář na Černém Mostě zažívá.

Mechanický invalidní vozík si pan primátor půjčil v Pestré společnosti nedaleko stanice metra Černý Most. Za doprovodu svého asistenta (ale bez jeho fyzické asistence), pana náměstka starosty Prahy 14 Ing. Petra Hukala, pana radního MÚ Prahy 14 Bc. Michala Pragera a několika dalších vozíčkářů se vydal dolů z kopce k bezbariérovému domu v ulici kpt. Stránského. Na jednom kilometru jsme museli zdolat výškový rozdíl 25 m. V některých místech je sklon chodníku větší než 10% a v kombinaci s příčným sklonem je chodník pro osoby na mechanickém vozíku prakticky nesjízdný. Takové místo, na křižovatce ulic Vybíralova a Bryksova, si pan primátor vyzkoušel sjet i vyjet. Místo zdolal jen s největším úsilím, ale s úsměvem. Bravo!

Co náhoda chtěla, na konci prudkého klesání podél mateřské školy Jahoda (před prodejnou Max) nám cestu zabarikádoval železný kontejner patřící Městskému úřadu Prahy 14. Pro vozíčkáře zbývaly tři možnosti – vrátit se zpět do prudkého kopce (překonává se výškový rozdíl 8 metrů) a po 250 metrech na nejbližším přechodu sjet na vozovku a po ní se opět vrátit k prodejně Max. Druhou možností, kterou za pomoci asistenta zvolili vozíčkáři na elektrických vozících, bylo objet kontejner přes kořeny stromů a rozorat bahnité pozůstatky trávníku. Třetí možností bylo sjet z chodníku – pan primátor si nechal od asistentů pomoci a pozadu překonal téměř 20 cm vysoký obrubník. Potom vstal a pomohl sjet další vozíčkářce s mechanickým vozíkem. Při té příležitosti se podíval na ušpiněný vozík a posteskl si, že ho bude vracet špinavý. Na to jsme reagovali, že „to je náš každodenní život“.

Před bezbariérovým domem jsem pana primátora seznámil se staršími manžely Vaništovými – pan doc. MUDr. Jiří Vaništa působil jako primář na Bulovce, paní ing. Olga Vaništová byla vědeckou pracovnicí v oboru ekonomie. Oba dva jezdí na elektrických vozících a panu primátorovi popisovali své zkušenosti s dopravou po Praze. Pan primátor pozorně poslouchal, zajímal se a ptal se. O čem jsme hovořili?

Manželé Vaništovi popsali, proč byl upravený autobus na lince H1 tak důležitý – trasa linky H1 byla vedena místy, která pro nás byla důležitá a která jsou dnes pro nás těžko přístupná – úřad Městské části Prahy 14, Poliklinika Vysočany, Palmovka s prodejnou a servisem vozíčků a kompenzačních pomůcek a jako přestupní bod pro cestu do nemocnice Na Bulovce, Invalidovna s pobočkou VZP, Karlínské náměstí se Svazem tělesně postižených, Náměstí Republiky se sídlem Pražské organizace vozíčkářů a jako přístupový bod pro cestu do centra, Jedličkův ústav a další stanice na jižní trase linky H1, včetně stanic u dalších bezbariérových domů. Dnes jsou tato místa přístupná jen po několikanásobném přestupu a s delším dojezdem. Zkrácení linky H1 nás prakticky odstřihlo i od kultury a návštěv přátel.

Hovořili o těžkostech dopravy v metru – v metru je obtížné nastupování do vagónu, rampy jsou zatím instalovány jen na několika stanicích. Vozíčkář s elektrickým vozíkem se nemá jak bezpečně připoutat a zajistit vozík proti nechtěnému pohybu. Při přepravní špičce je velmi obtížné a nebezpečné vjíždět do vagónu mezi stojící lidi. Stejně tak při vystupování. Na obojí je velmi málo času, vozíčkář se musí postavit na bezpečné místo, než se souprava rozjede. Manipulovat s vozíkem za jízdy metrem je prakticky nemožné, hrozí zranění okolních cestujících. Při vystupování z vagónu se vozíčkář může začít opět pohybovat až po úplném zastavení soupravy. Pak zbývá jen několik sekund, aby se prodral mezi stojícími pasažéry. Je to situace velmi stresující, zejména pro starší vozíčkáře nebo pro osoby se sníženou motorikou rukou. Pan primátor se zeptal, jestli jsou ve vagónech metra instalována tlačítka, kterým by vozíčkáři mohli dát signál řidiči soupravy, aby ve stanici zůstal stát delší dobu. Taková tlačítka ve vagónech nejsou.

Dále hovořili o nebezpečí přepravy v běžných autobusech. Místa pro vozík je někdy tak málo, že vozíčkář nedokáže zaparkovat správně a v autobusu se přepravuje s rizikem úrazu. Pokud vozík není postaven zády proti směru jízdy a vozíčkář není připoutaný bezpečnostním pásem, vozík se při prudkém brzdění nebo při prudké změně jízdy nekontrolovaně pohybuje po autobusu. Paní Vaništová ukázala čerstvé poranění nohy po nehodě v běžném autobusu – cestující jí neumožnili zaparkovat vozík na správném místě a po prudkém zastavení autobusu se smýkala po podlaze, až narazila do sedaček, pod která si zaklínila nohu. Zraněnou nohu musela ošetřit záchranná služba. Vina za zranění však byla na straně paní Vaništové, protože se nepřepravovala na správném místě a podle přepravního řádu.

Paní Vaništová upozornila pana primátora na bezpečnostní opatření v autobusech zkrácené linky H1. V podlaze vozu byly instalovány kotvy, do kterých řidič zajistil každého přepravovaného vozíčkáře – zepředu i zezadu. Tím nemohlo dojít ani k převrácení vozíku do strany. Navíc každý z řidičů uměl individuálně pomoci při nastupování a vystupování z autobusu, řidiči nás dobře znali. Řidičům běžných autobusů nechybí vůle pomoci, ale nevědí jak pomoci. Pak se stává, že vozíčkář při vystupování z vozíku vypadne.

Pan primátor Hřib se zeptal, proč nemůžeme používat autobusy linky 224, která zajíždí k našemu domu. Popsali jsme mu, že na lince jezdí pouze midibusy, které mají tak malý prostor pro přepravu vozíčků, že se do něj vejde stěží jen mechanický vozík nebo elektrický vozík velmi malých rozměrů. K tomu v prostoru pro vozík nesmí stát nikdo z cestujících. Midibusy navíc může cestovat maximálně jeden vozíčkář, manželé nebo partneři spolu cestovat nemohou.

Autobusy linky H1 sloužily lidem z bezbariérového domu tak jako prakticky jediná možnost, jak se při nepříznivém počasí dostat do nákupního Centra Černý Most. Pokud např. napadl sníh, nemohli jsme se pohybovat po neuklízených chodnících a silnicích, do midibusů se po prudkých rampách nedostali a jedinou možností byly autobusy linky H1 – jedním spojem jsme za nákupy odjížděli a za 2 a půl hodiny se vraceli a měli jsme jistotu, že se vrátíme domů. Dnes takovou jistotu nemáme. Taková situace bude trvat zhruba další 3 roky, dokud nebude v Bryksově ulici vybudována točna pro delší autobusy.

Pan primátor Hřib si vše pozorně vyslechl a poté poznamenal, že tedy nechápe, proč náměstek Scheinherr provoz linky H1 na Černý Most zrušil. Pan Vaništa se zeptal pana primátora, jestli by se v rozpočtu města ve výši desítek miliard korun nenašly peníze na provoz linky H1 na Černý Most.

Pak jsme pana primátora doprovodili na zastávku Bryksova a ukázali jsme mu, jak velmi obtížné je nastoupit s vozíkem do autobusu linky 224. Měli jsme štěstí, že přijela prodloužená verze midibusu, kam jsem se s vozíkem s tolerancí několika centimetrů dostal. Cestou se pan primátor zajímal, proč více nepoužíváme službu přepravy na zavolání. Vyprávěl jsem o našich zkušenostech se snahou objednat si odvoz ve stejný nebo následující den. Pro odvoz v nejvytíženějších časech se musíme objednávat s předstihem několika týdnů, někdy ani to nepomůže. I navýšení služby o uvažovaných 30% příliš nepomůže, protože velká část kapacity bude vždy využívána pro pravidelnou přepravu do škol, do ústavů nebo do zaměstnání. Navíc je každá cesta zpoplatněna neúnosnou částkou 42 Kč za osobu a za jednu cestu. Asistent platí také plnou cenu.

Před rozloučením jsem panu primátoru Hřibovi a panu náměstku Hukalovi ukázal, jak obtížně se na vozíku nastupuje do vagónu metra, pokud ve stanici není instalována nájezdová rampa. Předními koly jsem nadskočil do vozu, zadní se protáčela na nástupišti, několika předklony jsem vozík rozhoupal a vletěl do vozu. Pan náměstek Hukal to komentoval slovy: „To není zrovna komfortní způsob nastupování do metra“.

Ještě jednou Vám, pane primátore, děkujeme za návštěvu Černého Mostu a prosíme o podporu naší žádosti o navrácení provozu speciálně upraveného autobusu na lince H1 na Černý Most. Poděkování patří i panu Hukalovi.