Na internetových stránkách časopisu Můžeš vyšel v červnu 2009 rozhovor Radka Musílka s Michalem Pragerem.
Bude pražská doprava bez bariér?
23. 06. 2009, Radek Musílek
Náš pohled, Váš pohled na bezbariérovou Prahu.
http://www.praha.eu/jnp/cz/obcan/pruzkumy_statistiky/vyzkumy/pruzkum_pristupnosti_mhd/index.html
Bude pražská doprava bez bariér? Naše hlavní město má od ledna tohoto roku novou pracovní skupinu magistrátu Pro Prahu bezbariérovou a otevřenou, která by měla řešit zpřístupňování městské hromadné dopravy lidem s postižením. Jejím předsedou se stal vozíčkář Michal Prager. Michale, jak vlastně tahle pracovní skupina vznikla?
Já pracuji v občanském sdružení Asistence, které loni přišlo s výzvou Radě hl. města Prahy Za MHD přístupnou. S kolegy Jakubem Neubertem, Erikem Čiperou a dalšími jsme zorganizovali podpisovou akci. Tu během podzimu podpořilo deset a půl tisíce lidí. Součástí naší výzvy byly i návrhy na řešení současné situace, včetně zřízení pozice jakéhosi koordinátora.
To vypadá jako poměrně jednoduchá cesta.
Při předávání vybraných podpisů jsme mluvili s primátorem Pavlem Bémem právě o tom, že by měl existovat člověk nebo instituce, která by se věnovala jenom nutným úpravám v MHD. On tedy inicioval vznik téhle skupiny a všechno šlo překvapivě rychle. My jsme za ním byli začátkem prosince a během několika týdnů se dalo vše do pohybu.
Kdo kromě tebe tvoří pracovní skupinu?
Jsou v ní zástupci jednotlivých odborů magistrátu, kteří mohou mít s touhle problematikou něco společného, plus lidé z Technické správy komunikací a Dopravního podniku hl. m. Prahy.
Na co se chce skupina zaměřit především?
První schůzka skupiny řešila přesně tuhle otázku. Já jsem přišel s konkrétními rozpracovanými body, například hygiena ve výtazích, kampaň Chováme se odpovědně, zpřístupnění technických výtahů a náplň práce konzultanta pro bezbariérové město. Výsledkem schůzky bylo hlavně navázání komunikace s příslušnými lidmi a institucemi, které mohou tyhle věci řešit. Například pan inženýr Dohnal z Dopravního podniku se k naší věci postavil velmi vstřícně a otevřeně.
Zatím se mi to tedy jeví spíš jako první fáze příprav. Kdy můžeme čekat první hmatatelný přínos?
Tak já si nemyslím, že je to pouhý začátek jednání. Jedním z prvních hmatatelných výstupů pracovní skupiny magistrátu Pro Prahu bezbariérovou a otevřenou je zbudování a otevření kontaktního místa pro osoby s postižením, které je umístěno v přízemí Škodova paláce v Jungmannově ulici. Společně s ním byl spuštěn portál bezbarierova.praha.eu, kde je možné najít důležité informace o bezbariérovosti v Praze. Od června tam je k vyplnění dotazník přístupnosti MHD v Praze a my prosíme všechny občany, kterých se bariérovost týká, aby nám jej vyplnili a pomohli nám tak označit konkrétní problémy při cestování po hlavním městě. Tento dotazník je pro činnost naší skupiny velice důležitý, jelikož nám pomůže problémy nejen označit, ale rovněž jim dát prioritu při plánování dalších úprav.
Dále můžu říct, že už proběhla jednání právě s Dopravním podnikem o konkrétních věcech, které by se měly stát hmatatelnými v poměrní blízkém horizontu. Zatím se to týká hlavně investičně méně nákladných projektů. Ty se dají udělat prakticky hned. Mám na mysli třeba kampaň „Chováme se odpovědně“, která má cestujícím přiblížit, jak se v dopravě chovat k lidem s nějakým handicapem, rodičům s kočárky nebo k seniorům. To znamená, nezabírat jim vyhrazená místa, dávat jim přednost u výtahů atd.
Z náročnějších projektů je potěšující, že během příštích dvou let by mohlo dojít ke zpřístupnění až pěti dalších stanic metra, což považuji za velký počin.
Které stanice by to měly být?
Národní třída, Můstek, Chodov, Háje a I. P. Pavlova (podle průzkumu nejvyužívanější stanice).
Má vaše skupina nějakou pravomoc?
My jsme taková poradní skupinka primátora. Můžeme navrhovat, radit nebo iniciovat, ale pravomoci nemáme. Já jako předseda si mohu vyžádat dokumentaci od různých odborů nebo institucí.
Nejen mně se určitě plete pojem pracovní a poradní skupina – jaký je v tom rozdíl?
Pracovní skupinu tvoří zástupci magistrátu a za neziskové organizace v ní jsou lidé z Asistence a Pražské organizace vozíčkářů. K této pracovní skupině vznikla ještě skupina poradní, která předkládá návrhy skupině pracovní. (V tomhle momentě se na Michala pobaveně usmívám, úřední hierarchie opravdu není můj šálek čaje…) Poradní skupinu tvoří zástupci neziskových organizací. Potkáváme se tu s lidmi zastupujícími lidi s handicapem, rodiče s kočárky, seniory i cyklisty.
Jste natolik ambiciózní, že vaším cílem je zcela bezbariérová doprava v Praze?
Určitě! Ale půjde to postupně. Teď zrovna by nás potěšily právě zmíněné výtahy v metru. Radost nám udělal už projekt přestavby stanice Národní třída, který je v pokročilém stadiu a vypadá to, že tak za rok a půl by mohl výtah stát.
Tam však hrozilo, že výtah nebude. Nebojíte se ještě?
Já si myslím, že už si to nikdo nedovolí smést ze stolu.
Když jsme u těch obav – nemáte strach, že vaše skupina je osobní iniciativou primátora Pavla Béma, s jehož případným odchodem může všechno skončit?
To si nemyslím. Rozhodně by na magistrátu stejně zůstali úředníci, se kterými jednáme, na něž nemají politické změny vliv. Možná by hrozilo zdržení nějakých projektů, ale doufejme, že ne.
Máte internetové stránky?
Zatím informujeme přes stránky o. s. Asistence (http://www.asistence.org/).
Co osobně nejvíc pálí v pražské dopravě tebe?
Já si myslím, že pořád je nejdůležitější metro, protože tvoří spojnici mezi povrchovou dopravou. Jeho zpřístupňování je sice nejnákladnější, ale mělo by být prioritní. A s tím souvisí i problém mezery mezi soupravou metra a nástupištěm. Hodně lidí se jí bojí, protože jim tam někdy uvízla přední kolečka vozíku. Nikomu se nechce riskovat komplikace nebo pořád žádat cizí lidi o pomoc.
A co mimo metro, jak jsou na tom třeba tramvaje?
U těch jsou hned tři body k řešení. Jednak je to nedostatek nízkopodlažních vozů. Druhým problémem jsou zastávky, u kterých se vystupuje do vozovky nebo na příliš úzké ostrůvky, takže ani bezbariérová tramvaj neumožňuje nástup a výstup s vozíkem. A v neposlední řadě jde o některé zastaralé tratě, po kterých moderní vozy nemohou jezdit.
Pokud jde o ty počty bezbariérových vozů, tam se situace bude zlepšovat nákupem dalších nových souprav. O nástupištích jednáme s jednotlivými městskými částmi. Vedle finančních nákladů však často stojí v cestě i nevyjasněné majetkoprávní vztahy. V podstatě se mezi sebou musí dohodnout Dopravní podnik, Technická správa komunikací a příslušná městská část, komu to vlastně patří.
Nesmíme zapomenout ještě na autobusy…
U těch je podle mě situace docela dobrá. Neříkám, že na všech linkách je to ideální, ale nízkopodlažních vozů neustále přibývá. Horší situace nastává v příměstských spojích. V případě autobusů jsou prakticky nepoužitelné. To už je lepší jet vlakem.
Zajímá se vaše pracovní skupina i o vlaky?
Zatím ne. Výhledově plánujeme jednání se Středočeským krajem a regionálním organizátorem Pražské integrované dopravy (ROPID) právě o příměstských spojích.
Tím se dostáváme k lidem, kteří přijíždějí do Prahy jako návštěvníci a neznají situaci tak dobře jako místní obyvatelé. Kde oni mohou získat informace?
Zrovna před nedávnem jsem vypracoval návrh na zřízení informačního internetového serveru. Ten by měl být i v několika světových jazycích. Něco sice najdete na portálu města Prahy, ale je toho strašně málo, a navíc se i to málo špatně hledá. Lépe vám pomohou stránky Dopravního podniku hl. m. Prahy http://www.dpp.cz/. Tam v sekci Pražská doprava najdete složku Bezbariérové cestování. Mimo jiné se tady dá zjistit i to, jestli zrovna není vámi požadovaný výtah do metra mimo provoz.
Co když nemám internet?
Tak můžete volat na bezplatnou informační linku 800 19 18 17, která funguje od 7 do 21 hodin. Také bychom rádi časem do všech stanic metra rozmístili informační letáky o bezbariérové dopravě.
Myslíte i na nevidomé?
Ano, myslíme, ostatně své zástupce mají v poradní skupině. Zaznamenali jsme, že některé stanice nemají na podlaze vodicí drážky a signalizační majáčky. Pokusíme se to napravit.
Já také vím, že jsi nedávno navštívil s kolegou Erikem Čiperou Brusel, a to právě v souvislosti s pracovní skupinou magistrátu. Co jste se tam dozvěděli?
Tam jsme se zapojili do projektu MEDIATE, který má vytvořit metodiku pro zpřístupňování evropských měst. Má vzniknout také jakási webová platforma, která bude monitorovat aktuální stav. Budou tam uvedeny i příklady dobré praxe z jednotlivých zemí. Šlo vlastně hlavně o výměnu zkušeností s kolegy z různých koutů Evropy.
Máš nějaké osobní zkušenosti z cest po Evropě, kromě Bruselu?
O. s. Asistence mě vyslalo na čtrnáctidenní stáž do Helsinek. Tam je veřejná doprava minimálně z devadesáti procent bezbariérová. To bylo velice příjemné, protože se člověk ve svém pohybu necítí nijak limitován.
Setkal ses tam s někým v podobné pozici, jakou máš teď ty v Praze?
Při výletu do města Turku jsem se seznámil s panem Heikki Haulistem, mimochodem máme oba skoro stejnou diagnózu. Ten dělá na úřadu reprezentanta za bezbariérové Turku. A funguje to tak, že mají akční plán na určitý počet let. V něm uvádějí, co všechno chtějí zpřístupnit. Pan Haulisto pak dohlíží na dodržování toho plánu. Motto jeho práce je:
„Veřejná doprava není veřejná, pokud ji nemůže využívat celá veřejnost.“
Radek Musílek