• Skupině osmi vozíčkářů trvá výlet déle než jednotlivci.
• Personál byl všude ochotný a milý.
Výlet do Kutné Hory patří k oblíbeným aktivitám zahraničních turistů, kteří navštíví naši metropoli. A není divu. Město, jež svým významem od čtrnáctého století směle konkurovalo Praze, určitě za návštěvu stojí. Ze své slavné éry bohatých stříbrných dolů si uchovalo významné památky. Mezi nimi pak doslova ční především chrám sv. Barbory. Vyzkoušeli jsme, jak se nejen do něj dostanou lidé na vozíku.
Zkouška to přitom byla nemalá. Plán a realizaci výletu do Kutné Hory dostali za úkol maturanti sociálně správní školy v pražském Jedličkově ústavu. Výpravu tedy tvořilo osm vozíčkářů a tři chodící asistenti. Vzhledem k chladnému počasí a celkově snadnější logistice přesunu zvolili přepravu dvěma bezbariérovými mikrobusy. Původní harmonogram počítal s návštěvou sv. Barbory, Galerie Středočeského kraje, kostnice v Sedlci a restaurace Havířská bouda s bezbariérovou rozhlednou na vrchu Kaňk. Všechna tato místa jsou totiž lidem s tělesným postižením přístupná. Jak už to tak ale bývá, původní plán výpravy se nepodařilo zcela dodržet. I tak přinesla užitečné poznatky a tipy pro ostatní výletníky na vozíku.
Pod ochranou UNESCO
K chrámu sv. Barbory se lze dostat dvěma cestami. Buď pěšky dlážděnou Barborskou ulicí, nebo, tak jako v našem případě, autem Kremnickou ulicí. Vozidla však nemohou až do parku obklopujícího chrám, takže je nutné využít parkoviště se dvěma vyhrazenými místy pro vozíčkáře. Pak už zbývá jen dvě stě metrů pěší chůze. Z toho kratičká část od parkoviště vede po poněkud svažité cestě, kde lidé na mechanických vozících raději využili pomoci asistentů. Ukazatel se známým piktogramem vás pak bezpečně navede k severnímu bočnímu vchodu s bezbariérovým přístupem. Dveře, jejich rám a zeď sice vcelku obstojně prověřily manévrovací schopnosti všech zúčastněných výletníků „na káře“, ale nakonec všichni zdárně projeli. A to včetně robustních elektrických vozíků. Přítomný personál byl ochotný a navrhoval i variantu s jednodušším vjezdem. Obešlo se to však i bez něj. Vstupné po nás nikdo nechtěl. Pohyb uvnitř hlavní chrámové lodi byl bezproblémový. Jen do postranních prostor vedly poněkud příkré dřevěné nájezdy, u nichž se hodila pomoc asistentů.
Roku 1995 byla tato památka zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Vděčí za to své unikátní gotické architektuře. Výjimečný však byl i vznik samotné stavby. Kostel totiž nevznikl na popud církevní instituce, ale od počátku byl pojat jako velká reprezentativní stavba podnícená kutnohorskými měšťany. Budování započalo roku 1388, ale projekt nebyl nikdy dokončen v původně plánovaném (podle některých pramenů až dvojnásobném) rozsahu. Práce se odehrávaly v etapách a definitivně byly zastaveny roku 1558. Pozdější barokní a puristické úpravy i dostavby naštěstí objektu na kráse neubraly.
Na co nezbyl čas
V blízkém sousedství chrámu se nachází barokní Jezuitská kolej z dílny italského architekta Domenika Orsiho. Táhne se podél Barborské ulice, ze které je mezi řadou soch pěkný výhled.
Cesta je hrubě dlážděná a postupně se svažuje až do úplného centra města. Skýtá romantickou, leč poněkud drncavou procházku. Uvnitř koleje sídlí Galerie Středočeského kraje, která je díky rozlehlosti celého objektu druhou největší galerií v ČR. Zahrnuje přitom i haptickou výstavu s reliéfy obrazů pro nevidomé. Časová tíseň a právě rozlehlost expozice naši výpravu od návštěvy odradila. Více nezávislých zdrojů ji však potvrzuje jako bezbariérovou. Zejména doporučujeme stránky www.guide.kh.cz se sekcí Nabídka pro handicapované.
Uspokojit potřebu tepla, pití, jídla i dalších fyzických volání jsme mohli v blízké restauraci s penzionem U Barbory. Ten se nachází sto metrů od zmíněného parkoviště. Objekt je bezbariérový včetně toalety. Ta by mohla být sice větší, ale dostačovala. Obsluha se chovala vzorně, jako kdyby prošla školením jak obsluhovat hosty s postižením. A jakkoliv mohou tato slova znít jako skrytá reklama, jde pouze o ryzí radost z toho, že se možná v českém pohostinství blýská na lepší časy. Jídlo bylo totiž také výborné. Pozorný čtenář pochopil, že tím pádem odpadla i další položka z původního harmonogramu – restaurace Havířská bouda s rozhlednou. Ono holt osmi vozíčkářům s různě výrazným omezením samostatnosti všechno trochu déle trvá. A než všichni viděli, ochutnali a udělali, co chtěli, zbýval čas už jen na kostnici. Limitoval nás totiž závazný termín navrácení mikrobusů.
Pomalu, ale jistě
Ty jsme ostatně využili k přesunu do pár kilometrů vzdáleného Sedlce, který je ale už v současnosti součástí Kutné Hory. Hřbitovní kostel Všech svatých s kostnicí se stal věhlasnou atrakcí. S více než čtvrtmilionem návštěvníků ročně patří mezi nejnavštěvovanější památky Středočeského kraje. A díky schodišťové plošině do podzemní kaple mezi ně mohou patřit i turisté na vozíku. Poněkud komplikovanější je terén po značené přístupové cestě skrze přilehlý hřbitov. Několik nerovností a kamenů vozíčkář lépe zvládne s dopomocí, ale nejedná se o nic nepřekonatelného. U vstupu jsme zaplatili snížené vstupné ve výši 50 Kč za osobu, a hurá prověřit kvalitu místní plošiny. Její uváděná nosnost je 225 kg, což stačilo i pro kolegy na těžkých elektrických vozících. V zátěžovém testu obstála na výbornou. Pomalým a vytrvalým tempem nejprve svezla osm vozíčkářů dolů a za čtvrt hodiny je zase vyvezla nahoru. Sám přesun byl časově rozhodně delší než prohlídka interiéru. Nevýhodou bylo, že se po celou dobu jízdy muselo držet tlačítko na ovládacím panelu plošiny. Ti z nás, kteří měli zdravé ruce, se obsloužili sami, ale po několika minutách i jim začaly nepřirozeně vykroucené končetiny umdlévat. S ostatními musel pomalu a trpělivě schod po schodu postupovat pracovník pokladny. Tomu snad musela ruka po našem odchodu upadnout.
Tento fakt by se ale v interiéru kostnice vcelku ztratil. Leží tu totiž kosti až čtyřiceti tisíc lidí, kteří padli za oběť moru nebo husitským válkám. Jejich ostatky byly využity k morbidní, ale efektní výzdobě v 19. století rodem Schwarzenbergů. Během pomalé jízdy na plošině tak můžete hledět do desítek kostnatých tváří a přemítat o významu hesla Memento mori – pamatuj na smrt. Bohužel i s ní je to jako se zmíněnou plošinou – pomalu, ale jistě…
Užitečné informace
Chrám sv. Barbory
Otevírací doba: denně mimo 24. 12. (poslední vstup 30 min. před koncem otevírací doby) listopad–březen 10.00–16.00 hod.
duben–říjen 9.00–18.00 hod.
Vstupné: dospělí 60 Kč děti, studenti 40 Kč
Kontakty: telefon: +420 775 363 938 fara: +420 327 512 115
www.kutnahora.cz
Kostnice
Otevírací doba: denně mimo 24. 12.
listopad–únor 9:00–16:00
duben–září 8:00–18:00 (v neděli 9:00–18:00)
říjen, březen 9:00–17:00
Vstupné: dospělí/senioři 90 Kč studenti/děti/ZTP 60 Kč
Sleva na hromadném vstupném (osm a více osob): dospělí/senioři 75 Kč studenti/děti/ZTP 50 Kč
Rodinné vstupné
2 dospělí + 1–4 děti 240 Kč
2 dospělí + 5–8 dětí 300 Kč
Kontakty Tel.: +420 326 551 049
E-mail:
www.kostnice.cz Kutnou Horou bez bariér
www.guide.kh.cz v sekci Nabídka pro handicapované
Radek Musílek
Zdroj: http://www.muzes.cz/aktuality/cestovani/videno-osmi-kutna-hora/
Foto: „Ossuary in Sedlec“ od Jan Kameníček – Vlastní dílo. Licencováno pod Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ossuary_in_Sedlec.JPG#mediaviewer/Soubor:Ossuary_in_Sedlec.JPG