■ Moravský kras nabízí několik bezbariérových jeskyní.
■ Průvodci jsou ochotní a vstřícní.
Od jara se vozíčkáři dostanou až na dno propasti Macocha. Se svými 138,7 metru hloubky jde o nejhlubší známou suchou otevřenou propast s denním osvětlením v České republice. S přilehlými Punkevními jeskyněmi patří k nejznámějším tuzemským přírodním památkám. Je tudíž chvályhodné, že se otevřela i návštěvníkům s tělesným postižením. O bezbariérový přístup se zasloužila Správa jeskyní Moravského krasu, která nechala v přístupové jeskyni prorazit nový třicetimetrový tunel. Ten obchází tu část prohlídkové trasy, kudy dosud vedly schody.
Vypravil jsem se proto vše osobně vyzkoušet z pohledu návštěvníka na vozíku.
A aby byl průzkum co nejreálnější, vzal jsem s sebou i svoji chodící manželku a batole v kočárku. Moravský kras je přece častým cílem rodin s dětmi. Díky internetu se dala řada věcí zjistit předem. Na stránkách www.cavemk.cz najdete sekci Informace pro vozíčkáře, která poskytuje podrobné užitečné informace. V první řadě se dočtete, kam všude se vozíčkář dostane. Kromě Macochy a Punkevních jeskyní lze obdivovat také jeskyně Sloupsko-šošůvské a jeskyně Výpustek. Ty jsou rovněž z velké části upraveny jako bezbariérové.
Pozornost je třeba věnovat telefonním číslům 516 413 575 nebo 516 410 024. Patří Ústřední informační službě Skalní mlýn, u níž by se měl vozíčkář předem objednat. Dostane totiž speciální doprovod, s nímž trasu absolvuje. Bez objednání by se mohlo stát, že nebude nezbytný pracovník k dispozici.
Pozorní průvodci
Návštěva Punkevních jeskyní a Macochy začíná právě u hotelu Skalní mlýn s infocentrem. Běžní návštěvníci zde nechají svá auta, dále se musí jít pěšky. Trasa ke vchodu do jeskyní vede po asfaltové silnici bez výrazného převýšení, takže procházku lesem podél říčky Punkvy lze doporučit i vozíčkářům. Ti ale mohou také v infocentru dostat povolení ke vjezdu vozidlem, takže pohodlně zaparkují přímo před vstupní budovou Punkevních jeskyní. Bohužel si musejí nechat ujít projížďku na loďce, ale jinak se mohou těšit na efektní procházku mezi krápníky.
Vstupní budova zahrnuje pokladny, prodejnu suvenýrů a občerstvení. Bohužel nikoliv bezbariérové toalety. Ty se plánují teprve v novém objektu, který by měl v příštích letech vzniknout. Prozatím je nutné využít veřejných WC v již zmíněném hotelu Skalní mlýn. Na tuto skutečnost však předem upozorňují internetové stránky. Do budovy vede malý schůdek, který překonáte pomocí přenosného nájezdu. Přistaví ho průvodce, jehož vám na smluvenou hodinu přidělí. Nám dali hned tři statné, milé a ochotné moravské chasníky. Později se ukázalo, že jedním z nich byl vedoucí provozu Punkevních jeskyní Hynek Pavelka. Trochu jsme jim zamotali hlavu kombinací vozíku a kočárku, takže se nám dostalo nadstandardní péče. Obvykle totiž kočárky nepouštějí. Dětí je ve výpravách hodně a není možné každému kočárku obstarat zvláštní doprovod. Náš syn tak byl první, kdo mohl slavnostně vjet v kočárku až do Macochy. Ostatně i jako vozíčkář jsem byl asi jeden z prvních, protože se nám opravdu krásně věnovali a měli evidentní radost z našeho zájmu. Navíc zadarmo, přestože oficiálně bych měl platit poloviční vstupné. Podotýkám, že nikdo nevěděl o mém novinářském poslání.
Trasa krápníkovými jeskyněmi až na dno propasti a zpět měří 934 metry. Návštěva trvá přibližně hodinu. Připravte se na to, že uvnitř je stálá teplota okolo 7 °C. To může v létě představovat příjemné ochlazení, ale vzhledem k délce pobytu určitě nestačí kraťasy a tričko. Mimochodem jeskyně s propastí jsou přístupné celoročně, takže v zimě se tu naopak můžete ohřát. Většinu trasy by zvládl člověk na vozíku sám. Vede po hladkém chodníku nebo kovových můstcích. Jeden úsek je však extrémně svažitý (spád až 16 %), navíc mokrý. Tam je silného doprovodu opravdu zapotřebí. Neuškodí ani dva lidé. Když vás někdo drží, není se čeho bát, ale na samostatnou jízdu zapomeňte. Ostatně průvodce by to ani nedovolil. V jiných pasážích je zase třeba dávat pozor na lokty, protože průjezd mezi skalními stěnami je poměrně úzký. Výrazně široký elektrický vozík by mohl snadno přijít o boční přídavná světla.
Efektní pohled
Samotný vstup do Macochy na mě zapůsobil impozantně. Nečekal jsem to. Zásluhu na tom má asi především velký skalní převis porostlý vegetací a modrozelené jezírko u dna. Chvíli jsem si připadal jako cestovatel v neprobádané končině cizího kontinentu, což dokresluje i početná kolonie netopýrů. Tichá monumentálnost přírody se mi líbila daleko víc než hudba, která se spustila až po příchodu chodících návštěvníků. Jde o jediné setkání s nimi. Vozíčkáři mají prohlídku odděleně a individuálně. V tomto případě to ovšem nevnímám jako diskriminaci, ale naopak jako velkou výhodu.
Na Macochu se dá pochopitelně podívat i shora. Nedaleko vstupní budovy stojí stanice lanové dráhy, která vede k turistické chatě u vrchního okraje propasti. Lanovka bohužel bezbariérová není, i když obsluha vstřícně nabízela pomoc do schodů. Raději jsme zvolili cestu autem, která představuje jen několikakilometrovou objížďku. Pohled z visutého můstku do propasti není zdaleka tak poutavý. Důvodem ale může být i fakt, že vozíčkář se nemůže nahnout přes okraj zábradlí, aby viděl tu hloubku pod sebou. To by muselo podlahu tvořit sklo místo prken.
Pozor na neandrtálce
V Moravském krasu jsme zůstali přes noc, abychom toho viděli víc. Vyhovující bezbariérové ubytování nám poskytl hotel Macocha v Blansku. Jen bylo nešikovné, že přízemní pokoj byl mimo hlavní budovu, takže na jídlo se muselo chodit přes dvůr. Cena však byla nižší než ve frekventovanějším Skalním mlýně. Při večerní procházce městem jsme objevili bezbariérovou restauraci U Golema, kde náhodou byla další turistka na vozíku.
Plány na druhý den nám paradoxně překazil doprovodný program pro děti. Sloupsko-šošůvské jeskyně se totiž právě tehdy vrátily do časů pravěku. Nejmladší návštěvníci tak mohli potkat neandrtálce a věnovat se s nimi různým hrám. Respektive jednalo se spíše o maškary, které se měly dětem líbit, rozhodně nešlo o věrné zobrazení. Nicméně rozcuchané průvodkyně v kožešinách s obří kostí zapletenou ve vlastech byly roztomilé. Nezbyly však volné personální kapacity pro doprovod vozíčkářů, všichni průvodci byli pohlceni pravěkem. Nakoukli jsme tedy jen do vstupu a výstupu, u kterého jsou odkryté vrstvy archeologických vykopávek. Rada tedy zní: nevypravujte se s vozíkem do jeskyní, když uvnitř probíhá nějaký doprovodný program. Průvodci na vás nebudou mít čas a nic neuvidíte. A přitom je toho k vidění dost. Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou největší zpřístupněné jeskyně v České republice. Rozlehlý komplex dómů, chodeb a obrovských podzemních propastí spojují dvě podzemní patra s výškovým rozdílem šedesát metrů. Část prostor je bezbariérově přístupná. K prohlídkové trase patří i světoznámá archeologická lokalita – jeskyně Kůlna – kde byly nalezeny části lebky neandertálského člověka asi 45 000 let staré.
info
Užitečné informace
* www.cavemk.cz/ informace-pro-vozickare/
* Objednávky do jeskyní Moravského krasu
Ústřední informační služba Skalní mlýn tel.: 516 413 575, 516 410 024 fax: 516 415 379 e-mail:
Provozní doba Ústřední informační služby Skalní mlýn
IV.–IX. 8.00–16.30
X.–III. 8.00–15.00
Foto: Jan Šilpoch a autor
Radek Musílek
Zdroj: http://www.muzes.cz/aktuality/cestovani/za-macochou-a-krapniky/
Foto: Autor: Prazak – Vlastní dílo, Horní macošské jezírko http://cs.wikipedia.org/wiki/Horn%C3%AD_maco%C5%A1sk%C3%A9_jez%C3%ADrko#mediaviewer/Soubor:Punkevn%C3%AD_jeskyn%C4%9B24.jpg