Království dánské a jeho hlavní město Kodaň jsou dosažitelné hned několika způsoby. Dá se tam letět, což je nejrychlejší, pak také jet na sever Německa autem a zbytek překonat trajektem. Poslední variantou je jet „suchou nohou“, tedy celou dobu po pevnině. Tato varianta je nejdelší a také trvá nejdéle, avšak pro lidi, kterým podobně jako mně při vyslovení slova trajekt ihned naskakuje jméno Estonia, se jedná o vcelku přijatelnou variantu.
Odměnou jsou mosty
Překonat zhruba 1200 kilometrů do Kodaně lze poklidnou jízdou s přestávkou na oběd za hezkých 12–13 hodin a po nekonečných německých dálnicích vás země odmění krásnými mosty, které spojují hlavní dánské ostrovy. Ten první – mezi pevninskou částí, tedy poloostrovem Jutland, a prostředním ostrovem Fyn, je přitom jen malá demoverze impozantní stavby, která spojuje Fyn se Sjaelandem, ostrovem, na jehož východním cípu se rozkládá Kodaň. Platí se zde mýtné, avšak výhled stojí za to. Zejména pokud hned za mostem sjedete do nejbližší vesničky na pobřeží a dojedete na výběžek, ze kterého je na most krásný pohled. Bude-li větrno a moře bude divoké, bude výhled ještě impozantnější. Pravděpodobnost je velká. V Dánsku je větrno všude a poměrně často. Je to rovinatá země, vždyť nejvyšší vrchol měří pouhopouhých 171 metrů nad mořem.
Dánsko tedy není země, kterou byste navštívili kvůli horským vrcholům, není to ani země, která by oplývala po celém světě vyhlášenými památkami a místy. Nenavštívíte ho ani pro vyhlášenou atmosféru, kterou lze nasát například ve Francii.
Nabízí ale zážitky zcela jiné, přesně takové, jaké očekáváte od Skandinávie. Je to země neuvěřitelně klidná a vyrovnaná, plná moderní architektury a designu. Že je ve skandinávských zemích obecně vyšší životní standard, je věc všeobecně známá; je třeba ale zdůraznit, že to tamní lidé nedávají nijak okázale najevo. Projevuje se to zvláštním domáckým pocitem, který návštěvníky okamžitě obklopí.
Standardy nejsou vysoké jen pro běžnou populaci, ale i pro handicapované. Ve vztahu k nim by mohly jít severské země příkladem. I zde jsou chodníky upravené (místy by ale vylepšit potřebovaly), městská hromadná doprava přístupná, hotely jsou na postižené návštěvníky připravené. My jsme volili hotely z řetězce Scandic a rozhodně jsme nebyli zklamáni. Pokoje byly ukázkově bezbariérové, vybavené madly, jedna z postelí byla vždy polohovací na elektrický pohon. Platilo to jak pro hotel v Kodani, kde jsme zůstali po tři dny, tak pro hotel v městě Aarhus, kam jsme zamířili na druhou polovinu naší cesty.
Kodaň, to je tradice
Hlavní město Kodaň je zvláštně okouzlující multikulturní místo, a také výkladní skříň moderní architektury, která se nebojácně mísí se starými domy. Ty připomínají, že město má dlouhou přístavní tradici. Kdo se rád baví, najde zde lunapark Tivoli, pro vyznavače alternativního životního stylu je svatým poutním místem čtvrť Christiania a zdejší tovární haly předělané na obytné prostory ve stylu květinové generace. A pro ostatní je Kodaň nádherné město na procházky a posezení v kavárnách. Prohlédnout si je můžete z lodi, která je přístupná a sveze vás spletitou sítí místních vodních kanálů. Kdo se cítí, může si zapůjčit i mořský kajak a projet si město na něm.
Kodaň je také dobrá základna pro výlety po okolí. Doporučit lze především Roskilde, staré město ležící na severu ostrova přímo na břehu fjordu. Roskilde je bývalé hlavní královské město Dánska a stojí zde impozantně velká katedrála, v níž jsou pohřbeni dánští panovníci. Stojí na kopci a sejdete-li z něj dolů, najdete tu pěkné muzeum Vikingů včetně fungující restaurátorské dílny, která dodnes staví a renovuje lodě starým způsobem. Vikingové byli zdatní mořeplavci, obchodníci a dobyvatelé a tuto historii zde připomínají nejen lodě beroucí dech (jedna z restaurovaných lodí se s posádkou před několika lety vypravila na plavbu do Irska), ale i památky po bojích s kmeny Vikingů připlouvajících z Norska. Vedle starých lodí je zde i moderní restaurace, cifry v jídelním lístku jsou stejné jako v České republice. Nesmíte jen zapomenout, že dánská koruna se vůči té české musí vynásobit třemi.
Naše cesta pokračovala do města Aarhus, které jsme využili jako základnu pro výlety do okolí. Aarhus je taktéž přístavní město, je druhé největší v Dánsku a nalézá se prakticky na opačném konci země, zhruba uprostřed poloostrova Jutland. Město má malebnou starou část, samo ale ničím zvlášť nevyniká. Pro milovníky umění je zde však AroS, hypermoderní galerie.
Noblesní Skagen
Asi 150 kilometrů na sever od Aarhusu leží přímořské město Skagen. Městečko je klasickým přímořským letoviskem, avšak malým, bez opulentních hotelů. Odpočinek u moře zde má tradici už mnoho staletí a v dánské společnosti platí, že kdo má domek ve Skagenu, patří mezi smetánku. Je to poznat i na vysoké koncentraci drahých sportovních vozů, které jinak v celém Dánsku prakticky neuvidíte. Ještě dva kilometry na sever od samotného města leží úzký pevninský výběžek, který je nejsevernějším bodem Dánska.
Zajíždí jako špička kopí do moře a setkávají se zde dvě části Severního moře. Na výběžek však nevede žádná upravená cesta, dá se tam dojít pěšky nebo můžete využít dopravu maringotkou taženou traktorem, která by měla být schopná vzít i vozíčkáře. Tomu však v plážovém písku nezbude než se dívat z okna. I tak je ale Skagen město, které stojí za návštěvu, pro sportovní povahy se zde nabízí například mořský kajaking.
Cestou mezi Skagenem a Aarhusem leží univerzitní a přístavní město Aalborg. Protínají ho vody Limského fjordu, obě poloviny města spojuje zvedací most. Kolem vody je ukázková pobřežní promenáda, která opět potěší všechny příznivce hezké architektury a efektivního využití prostoru. Limský fjord sám je obklopený malými městečky, ze kterých si určitě vyberete pro strávení klidného dne to své.
Na severozápadním pobřeží Jutlandu je národní park. Vyplňuje ho řada přímořských vesniček, většina z nich je tvořena prázdninovými domky, které je sice možné si najmout, ale během léta jsou beznadějně plné. Cestou jsme narazili na uskupení pobřežních dělostřeleckých pevností, umně schovaných do travnatých kopečků. Je zde také slavný maják Rubjerg Knude, který s postupujícím časem už z poloviny pohltila písková duna. Na dunu k majáku se ale s vozíkem lze dostat jen těžko, vede k ní písková cesta schůdná pouze se statným doprovodem a terénními koly.
Pokud si jako vozíčkáři rádi odpočinete v zemi, kde se ani necítíte jako vozíčkáři, je Dánsko příjemná dosažitelná varianta. Snad jediné, co trochu odporuje celkovému prakticky dokonalému dojmu, je kvalita místních řidičů, neboť se místy zdá, že občas nechávají rozum doma.
Štěpán Beneš
Zdroj: www.muzes.cz
