O cestě po Nizozemsku nepíšeme v našem časopise poprvé a určitě ani naposled. Není divu. Tahle země musí být mezi lidmi s omezenou možností pohybu velmi populární. A není tomu tak jen proto, že tu téměř nenarazíte na kopec. Především se tu můžete spolehnout na bezbariérovost služeb a veřejného prostoru. Osobně jsem si to vyzkoušel během týdenní cesty po nejznámějších městech.
Barevný mumraj
Největší pozornost jsem věnoval hlavnímu městu Amsterdamu. Jeho vzdálenost necelých 900 kilometrů od Prahy se dá po kvalitních dálnicích autem zvládnout za méně než deset hodin. A hned, jak se ocitnete v centru města, pochopíte, že tady to prostě žije. Trochu problém je zaparkovat. Město protkané vodními kanály a úzkými ulicemi, kde se metr čtvereční pevné půdy vyvažuje zlatem, není automobilismu moc nakloněno. Není divu, že tu snad všichni jezdí na kolech. A to často takovým způsobem, že piráty silnic tu nejsou řidiči, ale cyklisté, na které je opravdu nutné dávat větší pozor než na auta. Parkovací místa pro vozíčkáře potkáte, ale často jsou obsazená. Když už jednou najdete volné místo, doporučuji dál chodit pěšky. Vzdálenosti nejsou velké a kopec je zde neznámý pojem.
Jakmile se večer zatouláte do spletitých uliček kolem náměstí Dam, máte pocit, že jste zavítali na rozjetou party. Lidé z celého světa se přijeli bavit. Legalita lehkých drog je velkým lákadlem. Tak velkým, že Nizozemsko už drogová turistika přinutila začít prodej marihuany regulovat. Nesčetné coffee shopy nemají o zákazníky nouzi.
Tady vidíte i cítíte na ulici věci, za které byste měli v jiných zemích přinejmenším malý rozhovor s policií. Potkáte tu všemožné „týpky“, ale všichni vypadají v pohodě. Včetně amerických „hipíků“ v důchodovém věku, kteří asi přijeli zavzpomínat na staré dobré časy. Zdánlivě multikulturní ráj tolerance s vlastní gay ulicí, na níž každý druhý dům zdobí symbolická duhová vlajka.
A hned o kus dál proslulé uličky lásky s krasavicemi ve výlohách. Jakmile přijde zákazník, zatáhne se závěs a davům kolemjdoucích zvědavců zbývá jen prostor pro fantazii. Ačkoliv jste v protestantské zemi, tady se už puritánství dávno nenosí.
Atmosféře se podlehne snadno. A ačkoliv jsou coffee shopy s marihuanou často malé krámky se schody, i vozíčkář najde místa bezbariérová, kde i on může prostě ukázat na menu s „hulením“ a zasednout ke stolu s jointem. Paradoxní je, že nikoliv s cigaretou. Kouření tabáku je tu ve veřejných objektech totiž zakázáno podobně jako v jiných zemích Evropské unie! Neberte to, milí čtenáři, jako nabádání k neřestem. Takhle to v Amsterdamu prostě chodí. Kdo chce, ten může. Takže až mi jednou moje dítě řekne, že jede s kamarády do Nizozemska, budu mít vcelku jasnou představu, jak takový výlet asi bude probíhat.
Bezbariérový koráb
Pochopitelně jsou zde i mnohem konvenčnější atrakce, například v podobě řady muzeí. Vše, co jsem navštívil, bylo pochopitelně bezbariérové. V Rijksmuseu si můžete kromě jiných známých výtvarných děl prohlédnout slavnou Rembrandtovu Noční hlídku. A hned o pár stovek metrů dál stojí Van Gogh museum. Z jiného soudku, ale neméně lákavé je Národní námořní muzeum Het Scheepvaartmuseum. V interaktivních expozicích se nejen dozvíte o zlaté éře nizozemského koloniálního panství v 17. století, ale především si prohlédnete přesnou repliku dřevěného korábu Amsterdam. A i v tomto případě jde o bezbariérově přístupnou atrakci! Sice se nedostanete až na palubu, ale plošina vás vyveze do snad ještě zajímavějšího podpalubí, kde si uvědomíte, v jakých podmínkách museli námořníci trávit dlouhé měsíce. I dnes v jinak uklizené lodi cítíte zatuchlý a vlhký odér mokrého dřeva, pytloviny a horka.
Koráb Amsterdam je pochopitelně pevně přivázán ke břehu, ale na mnohem menších lodích můžete opravdu vyplout do spletitých městských vodních kanálů, tzv. grachtů. Společnost Blue boat (www.blueboat.nl) provozuje turistické okružní plavby městem na lodích vybavených plošinou. Vozíčkář tak pohodlně nastoupí a vejde se i do zasklené části plavidla, kde může ze sluchátek poslouchat třeba i český komentář. Palubní toaleta bezbariérová není, ale v krajní nouzi by se s cizí pomocí snad nějak použít dala. Plavba však trvá jen hodinu, tak to nepředstavuje zásadní problém.
Ubytování a větrné mlýny
Ještě jsem nezmínil bezbariérovost ubytování. Přes internetový vyhledávač www.booking.com jsem zajistil hotel ze sítě Campanile. Nabízí nepříliš komfortní, ale cenově přijatelné pokoje, kde se s vozíkem sotva otočíte. Do koupelny a na toaletu se dostanete bez problémů, koupání už představovalo potíž. Vozíčkářům s většími nároky na prostor a omezenou možností pohybu doporučuji dražší, ale komfortnější hotely.
Při odjezdu z Amsterodamu doporučuji navštívit větrný mlýn s muzeem Molen van Sloten. Leží jihozápadně od centra Amsterdamu, nedaleko křížení dálnic A9 a A4.
Památka je rekonstruovaná, funkční a opět bezbariérová. Měli jsme s manželkou štěstí, že zrovna přišel odborný spouštěč lopatek, takže nám nejen ukázal, ale nechal i osobně vyzkoušet, jak se mlýn roztáčí. V expozici se dozvíte pro někoho možná velmi překvapivou věc. Větrné mlýny, symbol Nizozemska, nesloužily jen k mletí mouky. Byla to i vodní čerpadla, která pomáhala vysušovat oblasti ležící pod úrovní hladiny moře.
Další města
Naše další cesta vedla do Den Haagu, Rotterdamu a přes Belgii do Maastrichtu. Dovolím si ke každému místu jednu krátkou glosu. Haag je výrazně poklidnější místo, které není hlavním městem, ale najdete zde královský palác, vládu i parlament. U budovy Mezinárodního soudního dvora v Paláci míru je památník s věčným plamenem světového míru. Okolo je cestička vyzdobená kameny z většiny zemí světa. Neubránil jsem se smíchu, když kámen u nápisu Czech Republic chyběl, asi ho někdo odcizil. Česká ambasáda je přitom vzdálena doslova co by tím kamenem dohodil.
V Rotterdamu nás bohužel zastihlo velmi deštivé počasí. S tím se musí v Nizozemsku počítat i v létě. Moc tepla jsme si během cesty neužili. Ideálním programem tak byla plavba vyhlídkovou lodí do rotterdamského přístavu. Společnost Spido nás v teple a komfortu srovnatelném s restaurací provezla přístavem, který je největší v Evropě a po Šanghaji druhý největší na světě. Vozíčkář opět nemá problém. Jen jsem litoval, že jsme nevyzkoušeli plavbu obojživelným autobusem, který v Rotterdamu provozuje společnost Splashtours a v Amsterdamu Floating Dutchman.
V Maastrichtu jsem chvíli tápal, kudy bez bariér do krásné katedrály. Mých rozpaků si všimla okolo projíždějící řidička, která nelenila zastavit a z okénka na mě zavolat, že jestli hledám vstup pro vozíčkáře, tak musím z druhé strany. Holt lepší výchova, chce se říct. O měsíc později jsem viděl v Janských Lázních parkovat zdravého mladíka z Nizozemska na místě pro vozíčkáře.
„Město protkané vodními kanály a úzkými ulicemi, kde se metr čtvereční pevné půdy vyvažuje zlatem, není automobilismu moc nakloněno. Není divu, že tu snad všichni jezdí na kolech.“
„Větrné mlýny, symbol Nizozemska, nesloužily jen k mletí mouky. Byla to i vodní čerpadla.“
Radek Musílek
http://www.muzes.cz/aktuality/cestovani/nizka-zeme-vysoky-standard/
Zdroj: www.muzes.cz
Větrný mlýn Molen van Sloten
Foto: www.wikipedia.org, Aloxe