Účastníci výletu:
MÍŠA : na vozíku, paraplegie dolních končetin, ruce ok, studentka UP Olomouc
LUBOŠ: manžel, řidič, svačinář
 
8. 5. 2013 ve středu jsme se vydali ve 3:40 ráno na cestu do Polska. Projeli Boskovicemi a dále Prostějovem, najeli na dálnici, následovala Olomouc, Hranice, Ostrava, před Gliwicemi odbočka na Katowice, objeli jsme Krakov a dojeli krátce po osmé hodině do Věličky.
 
WIELICZKA (Vělička)

Zaparkovali jsme před hotelem Spa. U solného dolu jsou parkoviště, ale placená, 15 Zlotých. Těch asi 300 m od Spa k solnému dolu jsme pohodlně došli a ušetřili peníze.
 
Měli jsme dopředu vytištěnou rezervaci z e-mailu, kterou jsme dali na pokladně solného dolu. Zaplatili jsme za lístky snížené vstupné (poloviční), 2 x 38 Zlotých. Byla nám přidělena průvodkyně. Starala se jen o nás dva. Tohle vyjednávání proběhlo bez problémů, i když neumíme polsky, i tak jsme pochopili, co po nás chtějí.
 
Rezervace byla na 9:00 hod, ale nemuseli jsme čekat, jakmile jsme před půl devátou byli u pokladny, hned se nám věnovali.
 
Průvodkyně se nás ochotně ujala, a vůbec se tam všichni snažili nám vyhovět, s ničím nedělali problém. Průvodkyně mluvila polsky, pomalu a srozumitelně, takže jsme jí naprosto v pohodě rozuměli, no určitě min. 90%. Ptali jsme se na ledacos, např. jestli jsou v dole permoníci, ona nám ochotně odpovídala, česko-polsko-slovanská komunikace.
 
Sjeli jsme hornickým výtahem dolů do podzemí. Dveře hornického výtahu byly poměrně úzké a samotný výtah nebyl vůbec prostorný. Míša má vozík 57cm široký a to bylo tak akorát. Vozík širší nad 60cm nemá šanci se do hornického výtahu dostat. Ve výtahu bylo místo pro vozík plus tři osoby, víc ani ťuk.
 
Měli jsme možnost si prohlédnout nejdůležitější komory solného dolu. Průvodkyně nám nechala dostatek času na prohlídku, vyfotila nás a vůbec se snažila, abychom z prohlídky měli co nejvíc. Kromě hornického výtahu tam je i normální, prosklený výtah, prostorný široký, který nás dovezl na nejnižší místo prohlídky.
 
Byly tam stánky se solí do kuchyně, do koupele a dalšími serepetičkami pro turisty. Samozřejmě jsme si sůl koupili. Dále byla možnost si v podzemní restauraci koupit např. oběd, kafe atd. Např. kafe prodávali za 7,50 Zl. Protože jsme chtěli obědvat až v Krakově, tak jsme restaurací jen prošli.
 
Chodby byly bez schodů, ale holé, s výdřevou. Celkově jsme v podzemí strávili 1,5 hodiny. Průvodkyně na nás nekvaltovala.

Takže shrnuto: viděli jsme nejdůležitější komory, průvodkyni jsme rozuměli, nemačkali jsme se ve skupině, celkově ok.

Jestli prohlídka, zážitky stojí za tu cenu (cca 470 Kč), ať posoudí každý sám. My se na to díváme takto: u nás doma navštěvujeme různé turistické záležitosti za snížené vstupné, někdy i gratis. Proč bychom si tedy nemohli dopřát dražší zážitek v cizině? Ale to musí zvážit každý sám. A to vstupné, co jsme platili, bylo poloviční.
 
Po vyfárání z dolu na povrch jsme koupili a napsali čumkarty a šli se podívat do centra Wieliczky. K solnému dolu se valily zástupy školní mládeže a dalších zájemců o prohlídku dolu. Prošli jsme centrum Wieliczky, koupili si zmrzlinu. Došli k autu a vyrazili směr Krakov.

KRAKÓW (Krakov)

Nejeli jsme autem do centra města, nechali jsme auto zaparkované u obchodního centra (Tesco, Obi) na začátku Krakova. Hned naproti Obi byla zastávka šaliny, linky číslo 3, která jezdí do centra a je bezbariérová. Koupili jsme si 4 lístky za plnou cenu. Polští handicapovaní občané mají cestování grátis, nebo se slevou. Ovšem na doklady vydané polskými úřady. My jsme nechtěli riskovat dohadování se s revizorem.
 
Šalina byla opravdu bezbariérová, jen byl schůdek (rantl) mezi nástupním ostrůvkem a podlahou šaliny. Pro nás to není takový problém. Byly ovšem zastávky i naprosto bez nástupního ostrůvku a tam už byla mezera mezi silnicí (chodníkem) a podlahou šaliny hodně velká. Nevíme, jestli ve všech šalinách, ale v těch, co jsme jeli, nebyla ve dveřích sklopná rampička jaká bývá u našich městských busů nebo i šalin.
 
Dalším poznatkem bylo, že jezdí v Krakově hodně bezbariérových busů MHD. Určitě doporučujeme jet do centra Krakova MHD, protože v historickém centru je minimum možností parkovat a když, tak se platí. Míst pro vozíčkáře moc není.
 
Cesta šalinó od Obi do zastávky Poczta glówna trvala 20-25 min a od pošty na Rynek glówny to bylo kousek, pěšky v pohodě. 10 min pomalé chůze.
 
Po vystoupení z šaliny (zastávka Poczta glówna) jsme došli na Rynek glówny, obešli jsme ho a šli hledat restauraci Polskie smaki, kterou jsme si vytipovali na netu před odjezdem. Chtěli jsme ochutnat polské jídlo.
 
Restauraci se nám podařilo najít. Byla to samoobsluha. Tedy u pultu měli vytištěné jídelní lístky (jadlospisy) ze kterých si každý vybral, co chtěl a nahlásil obsluze za pultem. Opět nebyl problém se domluvit. Prostě na jadlospise jsme ukázali, co chceme, žurek, bigos, nalešniky, řekli si o pivo a espreso. Zaplatili jsme a v klidu poobědvali. Jídlo nebylo drahé, asi jako u nás, zvlášť s přihlédnutím, že se jednalo o turistické centrum města. Jen pivo bylo dražší (ale pitné). A hlavně nám celý oběd chutnal.
 
Po obědě jsme se loudali po hlavním rynku. Kočí jednoho z mnoha kočárů, které vozily turisty po historickém středu Krakova, nám nabízela svezení za 100 Zlotých asi na 25-30 minut. To se nám zdálo moc a smlouvat neumíme, tak jsme si tuto atrakci odpustili. Ale byla ochotná vzít do kočáru i vozík.
 
Naše cesta dále nabrala směr Wawel po velmi živé krakovské třídě. Koupili jsme si preclíky a došli na královský hrad Wawel. Ten jsme jen prošli po nádvořích. Na prohlídku vnitřních částí jsme neměli dostatek času, a jednak byly všude schody. Ale mají tam infocentrum pro handicapované (a toalety pro handicapované). Kolik je vlezné nevíme.
 
Kochali jsme se výhledem z Wawelu na řeku Vislu a město. Po obhlídce hradu jsme scházeli k nábřeží Visly. Protože bylo horko, zašli jsme do obchodu pro pití a pohodlnou asfaltovou cestou jsme se vydali procházkovým tempem podél Visly někam k židovské části města. U řeky bylo živo, lidé polehávali v trávě, procházeli se, jezdili na kole atd.
 
Opustili jsme řeku pod Kazimierzem a vydali se do labyrintu uliček bývalé židovské čtvrti. Minuli jsme jednu z vícera synagog a mířili zpět na Rynek glówny, protože už odpoledne se schylovalo k večeru a nás čekala dlouhá cesta domů. Opět na zastávce Poczta glówna jsme nasedli do šaliny a dojeli zpět k Obi, kde na nás čekal náš Červený Sršeň.
 
Bylo 19:35, když jsme natočili motor a vydali se na zpáteční cestu domů, po stejné trase jako ráno. Ve 00:15 hod jsme bezpečně dorazili domů.
 
Poznámky nakonec:

Před cestou jsme důkladně studovali informace z netu o Wieliczce, Krakowu atd.
Určitě doporučujeme před prohlídkou solného dolu nejprve si napsat o informace na jejich email.
 
Dzień dobry,
są organizowane tury dla osób niepełnosprawnych codziennie o godzinie 9:00 lub 17:00, trzeba dokonać wcześniejszej
rezerwacji, zwiedzanie możliwe jest w języku polskim lub angielskim.
 
Cennik:
bilet ulgowy (j.polski) - 38 PLN/os. (osoba niepełnosprawna + opiekun)
bilet ulgowy (j.angielski) - 58 PLN/os. (osoba niepełnosprawna + opiekun)
Druga opcja to rezerwacja zwiedzania trasy przystosowanej dla osób niepełnosprawnych z prywatnym przewodnikiem,
rezerwacja jest możliwa w godzinach 7:30 - 9:00 lub po 17:00.
 
Cennik:
- przewodnik j.polski 165 PLN
- przewodnik j.obcy 245 PLN
- bilety normalne 45 PLN /os
- bilety ulgowe 31 PLN ( dzieci, młodzież ucząca się oraz studenci do 26 roku życia za okazaniem ważnej legitymacji szkolnej lub
studenckiej, osoba niepełnosprawna + opiekun)/ os
Pozdrawiam,
Karolina Dańda
Dział Obsługi Ruchu Turystycznego
 
Následně si zarezervovat datum atd. Posílají potvrzení o rezervaci. S vytištěným e-mailem o rezervaci by pak neměl být problém na pokladně solného dolu.
 
Trasa Turystyczna - fragment dla niepełnosprawnych - turyści grupowi
 
pytanie o szczegóły
Nazwa zamawiającego: * Luboš ČTVRTNÍČEK
Adres zamawiającego: * Komenského 31 67961 Letovice Czech republik
Telefon: * +420 732 467 437
Fax:
E-mail: * Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Nazwa / Numer grupy:
Data zwiedzania (RRRR-MM-DD): * 2013-05-08
Godzina (HH:MM): * 09:00
Ilość osób: * 2
Ilość osób na wózkach inwalidzkich: * 1
Ilość opiekunów: * 1
Przewodnik w języku: polskim
Uwagi:
 
pl
Dziękujemy za wypełnienie formularza.
Skontaktujemy się z Państwem w celu potwierdzenia zamówienia.

 
Datum výletu, 8.5., tedy svátek, jsme zvolili pro předpoklad, že na našich silnicích bude větší klid a v Polsku je normální pracovní den a bude všude otevřeno. To se potvrdilo.
 
Polské dálnice byly naprosto v pohodě, kvalitní. Jen za hranicemi (na polské straně) nebyl kus dálnice dostavěn, muselo se sjet na místní komunikace a to už bylo hodně špatné. Mizerné silnice a také hodně špatné značení. Směrovka na Gliwice málokde. Jeli jsme tak nějak „naslinit prst a vztyčit ruku.“
 
Naštěstí byl ten sjezd dlouhý „jen“ asi 10km a před Gliwicemi jsme najeli opět na dálnici. Provoz i na polské straně nebyl hustý, jen kolem Katowic a Krakowa zhoustl, ale v pohodě. To samé na zpáteční cestě, kdy byla cesta bez dálnice ještě delší a jeli jsme večer po tmě. Sem tam byla směrovka na Ostravu a z ničeho nic jsme se ocitli v Česku.
 
Mezi Gliwicemi a Krakowem byly dvě mýtné brány, platilo se vždy 9 Zlotých. Na výběrčích budkách byly české nápisy „Připravte si 9 Zlotých,“ nebo jiné sumy podle typu vozidla. Celkem jsme zaplatili 36 Zlotých (asi 216 Kč).
 
Na zpáteční cestě jsme tankovali na polské dálnici u benzínové pumpy Orlen. Benzín Euro super 95 stál 5,37 Zlotých za litr (necelých 33 Kč). Značení na polské dálnici naprosto bez problémů. Před Wieliczkou byla velká směrová cedule „Kopalnia Soli.“ Ve Wieliczce jsme se nebloudili, protože jsme si trasu k solnému dolu našli na netu.
 
Polští řidiči jsou stejní jako u nás, občas víc nevyzpytatelní. Překvapilo nás, že na dálnici, kde je povolená rychlost 130 km/h, jelo hodně řidičů dost pomalu i v moderních autech. Celkem jsme najeli 712 km, cesta tam trvala 4 hodiny 25 minut, jedna zastávka. Cesta zpět trvala 4 hodiny 40 minut, dvě zastávky. Náš Červený Sršeň nás dovezl bezpečně, jinak Škoda Fabia kombi HTP, šest let stará.
 
Celý den bylo krásné počasí, jen k večeru se začalo zatahovat a večer po cestě zpět pršelo. To už nám nevadilo. Peníze jsme směnili v České spořitelně před odjezdem, 1 Zlotý za 6 Kč.
 
Protože Míša jezdí na dialýzu (umělou ledvinu) nepotřebuje hledat WC pro vozíčkáře. U solného dolu ve Věličce bezbariérové WC je. V centru Krakova jsme si žádného bezbariérového WC nevšimli, na hradě Wawelu je určitě.
 
Střed Krakova je velmi velmi historický, tzn. není bezbariérový. To samé v bledě modrém platí i pro Věličku. Kočičí hlavy, nerovný povrch, přístup k Wawelu do kopečka.
 
Odkazy

Solný důl Wieliczka http://www.kopalnia.pl/
Restaurace v Krakově http://www.glebiasmaku.pl/krakow/
Městská doprava v Krakově http://www.mpk.krakow.pl/
 
Něco o Krakovu
http://cestovani.idnes.cz/krakov-nejatraktivnejsi-a-nejnavstevovanejsi-mesto-polskapqy-/kolem-sveta.aspx?c=A091201_150635_igsvet_tom
 
Handicapovaní v Krakově
http://krakow.pl /bezbarier
http://www.krakowlife.pl/197,Udogodnienia_dla_osob_niepelnosprawnych_w_Krakowie.htm
 
Restaurace Polskie smaki http://www.polskie-smaki.pl/menu.php
 
Naše informace nejsou určitě vyčerpávající, je to jen několikero poznámek o tom co jsme viděli. Účastníci výletu si celou akci pochvalovali.
 
Míša a Luboš Čtvrtníčkovi

Wieliczka

Wieliczka

Wieliczka

Krakov

Krakov

Krakov

Foto: Čtvrtníčkovi