■ Moderní švýcarský hotel nebyl zcela bezbariérový.
■ S vozíkem se dá lanovkou vyjet přes 2000 metrů vysoko.
Zatímco většina střední Evropy na začátku roku marně čekala na sníh, švýcarská horská střediska byla jako bílé ostrůvky uprostřed otepleného pošmourna. Pro české hráče curlingu na vozíku ale nebylo cílem zasněžené panorama Alp a vzorně upravené sjezdovky. I když i na ty se nakonec podívali. Jejich cílem byla ledová plocha pod širým nebem. To vše skýtá městečko Scuol.
Začněme však samotnou cestou, protože i ta přinesla zajímavé momenty. Z Prahy do Scuolu se autem dopravíte přibližně za sedm hodin. Městečko leží ve východní části Švýcarska, nedaleko hranic s Rakouskem a Itálií. Většina sedmisetkilometrové trasy přitom vede přes Německo. Tamní dálnice jsou pro osobní auta zatím stále bezplatné. V Rakousku se za desetidenní kupon platí 8,5 eura. Švýcaři pak nabízejí jedině roční dálniční známku za 40 švýcarských franků, ovšem na cestu do Scuolu není potřeba, protože po dálnici nejedete. Jízda hezky plyne a za Mnichovem už se můžete začít těšit na Alpy a kochat se jimi po zbytek jízdy.
Technické potíže
Bohužel těsně před Innsbruckem jsme přišli na úplně jiné myšlenky, než jsou vrcholky hor v odpoledním slunci. Jedno z našich tří aut vypovědělo službu. Bez varování v plné rychlosti zhasl motor. Volkswagen Passat se třemi vozíčkáři a jedním doprovodem prostě už dál pokračovat nechtěl. Nepomohla ani posádka druhého vozu, která jela vzápětí kolem. Brzy však dorazila hlídka dálniční policie, která přivolala odtahovou službu. Po půl hodině velký odtahový vůz naložil auto i s imobilní posádkou, aby je následně vyložil u servisu.
Mělo to však několik ale. Řidič mluvil špatně anglicky a nebral platební karty. To byl problém, protože za pětikilometrový přejezd požadoval 355 eur v hotovosti. Každý z nás měl u sebe spíš franky. Společnými silami se částku podařilo složit, jenže to nebyl konec potíží. Ačkoliv kalendář ukazoval pondělí, servis měl zavřeno. Proč? Tři králové jsou v Rakousku státní svátek. Dvě osobní auta plná vozíčkářů si sama pomoci nemohla. Nezbývalo než zavolat třetí posádce cestující dodávkou. Ta už čekala v cílové destinaci. Nebohý chodící řidič Láďa musel po celonoční jízdě opět sednout za volant a dvě hodiny se vracet do Innsbrucku. Passat zůstal u servisu. Klíče putovaly do schránky k tomu určené.
O dva dny později jsme telefonicky obdrželi zprávu, že auto je opraveno. A jelikož závada spadala do garance motoru, nestálo to ani cent. Jinak by se cena vyšplhala na 2500 eur. Konec dobrý, všechno dobré. Jen jsme si říkali, co kdyby porucha přišla v nedalekém pětikilometrovém silničním tunelu…
Bez bariér s limity
Hranice Švýcarska jsme překročili se západem slunce. Klikatá horská silnice nad hlubokým údolím a okolní zasněžené strmé svahy tvořily efektní kulisu. Scuol je městečko jako vystřižené z reklamního katalogu na zimní dovolenou. Žijí zde přibližně dva tisíce obyvatel, ale v hlavní sezoně přibude až deset tisíc návštěvníků. Láká je sem lyžování a minerální prameny. Zajímavostí je, že většina místních starousedlíků mluví rétorománštinou. Připomíná směsici italštiny, latiny a francouzštiny. Německy i anglicky se však samozřejmě domluvíte.
Horské domy v tradičním stylu se zde snoubí s moderní architekturou poskytující nejvyšší komfort pro náročné turisty. Do této kategorie spadal i nedávno postavený hostel Jugendherberge, který pojal všech osm družstev, tedy přes třicet lidí na vozíku. Cena s polopenzí činila 1600 Kč na osobu za noc. Design kombinující dřevo, beton a sklo byl příjemný stejně jako ochotný personál, ovšem bezbariérovost měla své limity. Pohyb po hotelu byl bezproblémový. Pokoje však nebyly vybaveny dostatečně prostorným sociálním zařízením. Kdo se neprotáhl úzkými dveřmi, musel používat společnou sprchu s WC v přízemí. Díky tomu si u této místnosti lidé doslova podávali dveře. Někomu navíc překážel při přesunu na postel žebřík na palandu. Na řadu přišly české ručičky a nářadí. Demontáž zabrala jen pár minut.
Ani cesta z parkoviště ke vchodu nebyla jednoduchá. Jednak kvůli sněhu, ale také kvůli prudkému kopci. Pomoc chodících byla nezbytná. Ke curlingovému hřišti nás vozil speciální mikrobus, který byl přistaven před vchodem. Trochu překvapivě nebyl vybaven elektronickou plošinou, ale poměrně prudkými nájezdovými ližinami, přestože patřil Schweizer Paraplegiker Zentru. U nastupování tak museli asistovat dva lidé.
Všichni ale byli ochotní a starali se. I o jídlo na hrací ploše. U hřiště pod širým nebem stály také bezbariérové mobilní toalety. Naštěstí svítilo sluníčko a přes den nemrzlo, takže nebylo utrpení je použít. O samotném turnaji jsme už referovali v minulém čísle. Proto jen připomeňme, že tým Sportovního Clubu Jedličkova ústavu Praha B zvítězil a tým A obsadil páté místo. Bez ohledu na umístění však šlo především o neopakovatelnou atmosféru, které si moc lidí na vozíku neužije – pokud zrovna nejezdí na monoski. Většina členů naší výpravy byla v zimním alpském středisku poprvé a až na pár výjimek hráli účastníci curling pod otevřeným nebem také prvně. Navíc v krásné přírodě.
Lanovka a pád
K závěrečnému vyhlašování nás pořadatelé nechali vyvézt lanovkou na horskou chatu Motta Naluns ve výšce 2146 m n. m. Odtud je krásný výhled na městečko Při závěrečném společném focení bylo vidět, že se ve Scuolu všem líbilo. Horské domy v tradičním stylu se zde snoubí s moderní architekturou poskytující nejvyšší komfort pro náročné turisty. Cesta k vrcholu je snadná, dolní stanice dráhy prakticky sousedí s hostelem. Vše bylo bezbariérové a do červených kabinek pohodlně nastoupili dva vozíčkáři najednou. Příjemně nás překvapila číšnice v restauraci na Motta Naluns, která pocházela z Čech. Méně příjemným překvapením byly dva schody u vchodu do restaurace. Ty sice překonávaly dvě ližiny, ale při neopatrném najetí hrozil pád. Tomu se také jedna členka naší výpravy nevyhnula. Naštěstí se jí nic nestalo. Pro návrat do údolí nám pořadatelé domluvili pozdější hodinu, než je obvyklý provoz lanovky. Za tmy a svitu luny jsme se tak nehlučně vznášeli nad svahy, po nichž se jako podivný brouk proháněla osvětlená futuristicky vyhlížející rolba.
Po příjemném zakončení turnaje už zbýval jen ranní odjezd. Naskládali jsme se do dvou aut a vyrazili do Innsbrucku pro třetí vozidlo. Předání bylo rychlé. Tady jsou klíče, tamhle stojí auto, na shledanou! Poslední zážitek nás čekal v Rozvadově. Po krátké pauze mé auto nechtělo nastartovat. Díky ochotným lidem se ale i to povedlo. A nevadilo jim, že kvůli připojení kabelů musejí od svého jeepu odpojit přívěs s koněm. Takže i u nás je to fajn!
„Horské domy v tradičním stylu se zde snoubí s moderní architekturou poskytující nejvyšší komfort pro náročné turisty.“
Radek Musílek
Zdroj: http://www.muzes.cz/aktuality/cestovani/do-svycarska-za-zimou/
Foto: "Motta Naluns" by Aconcagua (talk) - Own work. Licensed under Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Motta_Naluns.jpg#mediaviewer/File:Motta_Naluns.jpg