■ Přínosem je kromě osobní zkušenosti i profesní zdokonalení.
■ Tandem je projekt výhodné konverzace ve vídeňských kavárnách.
Našeho jižního souseda Rakousko a jeho hlavní město Vídeň si našinec spojuje s věcmi, jako jsou vídeňský řízek, valčík, dort Sachr, Mozartovy koule, vídeňské kavárny a případně ruské kolo v Prateru. Pro mne osobně bylo donedávna Rakousko zemí s truhlíky muškátů za okny a mnohdy nevkusně a snobsky sestříhanými zahradami. Pak se mi ale naskytla příležitost pobýt ve Vídni několik měsíců a svůj pohled a názor jsem trochu pozměnila (ovšem většina zahrad mi pořád přijde dost nevkusná).
V loňském roce jsem vyrazila do Rakouska čerpat inspiraci v rámci programu Evropská dobrovolná služba (EDS či EVS – European voluntary service). V hledáčku jsem EVS měla už dříve, ale nějak se mi pořád nedařilo objevit ten správný projekt na správném místě. Až před dvěma lety jsem se zúčastnila týdenního Gruntvig workshopu Ramba-Zamba ve Vídni, kde mě napadlo své staré nápady oprášit.
EVS je příležitost, jak na šest měsíců až rok vyjet dobrovolničit do zahraniční neziskové organizace nebo školky, školy atd. Projekt EVS je určen mladým lidem od 18 do 30 let a zaměřuje se také na účastníky s tzv. omezenými příležitostmi, kam spadá mimo jiné i skupina lidí s handicapem. Dobrovolník je po celou dobu pobytu pojištěn evropským pojištěním, má zařízené a zaplacené bydlení, dostává příspěvek na stravu a kapesné. Peněz není zrovna přemíra, na druhou stranu se s danou částkou při uvážlivém hospodaření dá docela dobře vyjít. Dalším pozitivem je, že z projektu je hrazen také jazykový kurz jazyka dané země. Na oplátku pak dobrovolník pracuje ve zvolené organizaci. K dispozici má každý tzv. mentora, s nímž řeší případné problémy nebo cokoliv, s čím si momentálně neví rady. Před odjezdem musíte mít zajištěnou hostitelskou organizaci, zpravidla tu, která vás přijímá, a vysílající organizaci. Mojí vysílající byl INEX-SDA, sídlící v Praze. Ale je samozřejmě možné si vybrat z ostatních organizací.
Školení
V rámci EVS má dobrovolník povinnost absolvovat také popříjezdové školení a ještě jedno v průběhu pobytu, tzv. Mid-term training. Možná to zní trochu prapodivně a nudně, ale byla pojata poměrně kreativně a jako bonus měl člověk možnost seznámit se s dalšími dobrovolníky, kteří jsou v té době ve stejné zemi a třeba zrovna řeší podobné věci. První školení proběhlo ve Vídni na konci února a mám ho dodnes spojené s kupami sněhu, který v té době zrovna napadl (čest vídeňským obyvatelům – docela pružně ho odklízejí). Druhé se konalo na přelomu května a června v Innsbrucku a taktéž bylo velmi přínosné a zajímavé. Ovšem asi hlavní vzpomínku na něj všichni máme takovou, že několik dní téměř bez ustání pršelo, přišly povodně (pro Rakousko a Německo výrazně dramatičtější než pro Českou republiku) a my cestovali do Vídně s denním zpožděním a oklikou přes Mnichov. Snad dobře, že se žádné další školení už nekonalo.
Organizace, ve kterých jsem měla vypomáhat, byly dvě – DanceAbility a Grenzenlos, dva dny jsem trávila s taneční skupinou a tři dny v kanceláři Grenzenlos. DanceAbility je organizace, která se zabývá integrovaným tancem, a mým úkolem byla pomoc s organizací při trénincích, workshopech a při občasných vystoupeních. Grenzenlos je organizace, která působí v oblasti mezinárodního dobrovolnictví, mezikulturního vzdělávání a aktivního občanství, koordinuje mezinárodní výměny (taktéž EVS), stáže, pořádá různé workshopy, vzdělávací semináře a workcampy. Dá se říci, že je průkopníkem, a to i v samotném Rakousku, ve zpřístupňování těchto projektů i lidem s handicapem. Mou prací byla administrativní podpora, zejména před workshopy/semináři, během nich a po jejich skončení. A dále to, co bylo zrovna akutní a na co nikdo jiný zrovna neměl čas. Byla jsem u přípravy konání tří workshopů, z nichž každý trval týden a měl zhruba 20 účastníků z celé Evropy. Práce to byla poměrně náročná, ale velmi zajímavá a podnětná, protože jsem workshop zažila sama jako účastník a poté i jako pořadatel.
Ubytování
Hostitelská organizace zpravidla zajišťuje ubytování v místě. Bydlela jsem na koleji, jen pár zastávek tramvají od centra a přesně v polovině mezi dvěma linkami metra, takže ideální umístění. Proti běžným českým kolejním poměrům jsem měla vlastní pokoj, pouze kuchyni a koupelnu jsem sdílela s íránskou spolubydlící.
Vídeňská doprava
Vídeň má proti Praze velmi dobře propracovaný systém dopravy, která je z velké části bezbariérová. U každé zastávky metra je výtah, v případě velkých přestupních míst dokonce několik, a na rozdíl od Prahy jsou i dost rozměrné, takže pojmou několik kočárků a vozíků najednou. Na celkem pěti linkách metra jezdí tři druhy vlakových souprav, dvě z nich jsou dobře uzpůsobené k nástupu a jeden druh je starší a má schod, který je ale pořád zdolatelnější než ten pražský na lince A a B. Kromě toho jezdí o víkendech metro celou noc, asi v 15minutových intervalech, což si před dvěma lety Vídeňáci odhlasovali v referendu.
Autobusy ve Vídni jezdí už jen nízkopodlažní, tramvaje zhruba 50 % nízkopodlažních a 50 % starých vysokých. Co bych asi vyzdvihla nejvíce, je nástup do tramvají – zastávky jsou projektované tak, že tramvaj a nástupní ostrůvek jsou téměř v rovině, a tudíž ti šikovnější zvládnou nastoupit bez pomoci. V případě, že si člověk není jistý, je v předních dveřích u řidiče plošina, kterou řidič může vyklopit.
Autem se po Vídni samozřejmě také dá cestovat, ale není to moc rychlé ani efektivní. Asi i proto jsem si celkem snadno zvykla používat místní MHD. Když jsem si po prvním měsíci ve Vídni sedala do auta, nebyla jsem si jistá, jestli ho ještě budu umět řídit. Nikdy se mi totiž za posledních pár let nestalo, že bych měsíc neřídila, a přitom ve městě normálně fungovala.
Řeči
Je vhodné si před odjezdem ujasnit, zda je člověk schopen se alespoň nějak domluvit některým z cizích jazyků – buď anglicky, anebo jazykem dané země, kam se právě chystáte. Pro mě byla pracovním jazykem zpočátku angličtina, němčinu jsem sice kdysi studovala na střední škole, a dokonce jsem se ji snažila před odjezdem i zopakovat, ale komunikovat v ní jsem si zpočátku moc netroufala. Postupem času jsem začala používat i ji a nezastírám, že mě k tomu trochu vyprovokovala soutěživost s ostatními dobrovolníky. V práci jsme oba jazyky od určité doby sice střídali, ale angličtina byla vzhledem k celoevropskému zaměření projektů stále potřeba.
Jak už jsem zmínila dříve, kromě práce byl součástí mé EVS také jazykový kurz. Nejprve jsem chodila na poměrně intenzivní kurz do jazykové školy, který trval zhruba tři měsíce. Po jeho skončení jsem si našla soukromý, protože bylo léto a potřebovala jsem být flexibilnější. Kromě toho jsem si našla i tzv. tandem. Tandem je levná varianta konverzace, protože v podstatě platíte jen za konzumaci v kavárně/hospodě. Na nástěnce jazykového centra vídeňské univerzity je možné dohledat si tandem-partnera – někoho, kdo se učí váš jazyk (v ideálním případě byste měli být na podobné úrovni). Pokud se dohodnete, scházíte se pak v různých kavárnách či kdekoli jinde a konverzujete. Je to velmi dobrá příležitost na seznámení s novými lidmi, poznání nových míst, a v neposlední řadě i na procvičení jazyka.
Pokud si náhodou pohráváte s myšlenkou vyrazit na čas někam ven, ale dosud jste nevěděli jak, splňujete věkový limit, jste schopni se domluvit i jiným jazykem než mateřským a něco nového se chcete naučit, myslím, že tohle je ideální příležitost v poměrně bezpečném prostředí. Kromě toho, že si dozajista zlepšíte jazykové znalosti, poznáte nové prostředí, nové lidi – a možná trochu víc i sami sebe.
Jitka Burianová
Zdroj: http://www.muzes.cz/aktuality/cestovani/rakousko-pro-dobrovolniky/
Foto: Vídeň. Obří kolo v Prátru, Autor: WWW.AUSTRIA.INFO
http://brno.idnes.cz/pratr-vsadil-na-viden-roku-1900-a-toci-i-ceske-pivo-f51-/brno-zpravy.aspx?c=A100315_171241_brno-zpravy_dmk