Tomi - vesnice v horách, kvetoucí sakury

fotogalerie 

Další dva dny jsme strávili v mírnějším tempu. Po úzkých serpentinách jsme projeli okolí, pátrali po posledních kvetoucích sakurách (úspěšně!) a zastavili se u horské říčky zaříznuté do skal.

Vesmír v louži

Jinak jsme se snažili hlavně odpočívat, ale uvnitř v domě se nám to nedařilo. Všechnu energii jsme spotřebovávali na jektání zubama, protože v ložnici jsme měli něco málo přes 10 stupňů a v ostatních místnostech nebylo o moc tepleji. V jídelně ani v dalších obytných prostorách domu se netopilo. Teplo bylo jen v kotacu (to je nízký stůl, který je na bocích přikrytý dekou, do díry pod stolem se strčí nohy, přikryjí se dekou a zapne se elektrické topení, takže nohy jsou pěkně v teple, ale na záda táhne). Chodili jsme se zahřát posezením na toaletě. Na moje jásavé výkřiky, že se na vyhřívaném prkénku cítím jako v ráji, Juki odpověděla, že tam klidně můžu zůstat, ale určitě netušila, že bych ji byla nejraději opravdu poslechla. Druhou noc jsme si ložnici zkusili předehrát elektrickým kobercem, třetí noc už se nad námi Juki slitovala a zapnula nám infrazářič. Trochu jsme se báli mezi těmi papírovými posuvnými stěnami, ale shodli jsme se, že uhořet by bylo lepší než zmrznout.

Tomi - dům

Tomi - pole pod horami

Tomi je nevelká vesnice s tradičními domky rozesetými podél malé říčky. K většině domů patří rýžová pole s geometricky vedenými hrázemi a s ploty, které budoucí úrodu chrání před divokými prasaty. Pole byla právě připravena na napuštění vody a osázení rýží, ale to už jsme neviděli, protože jsme třetí den brzy ráno odjížděli do Hirošimy.