Nájezd do metra

Ropid jako organizátor pražské dopravy zdůvodnil zrušení linky H1 v úseku Florenc - Černý Most mimo jiné i tím, že "Provoz linky H1 se za uplynulých 24 let vlastně nezměnil, ale nabídka bezbariérových spojů v rámci celé sítě PID se zvýšila zásadním způsobem. Ze 61 stanic metra je bezbariérově přístupných 44 (72 %). Na linkách A a B, kde je vyšší výškový rozdíl mezi podlahou vozu a nástupištěm jsou již na většině stanic instalovány rektifikační hřebeny pro snadnější nástup vozíčkářů do prvního či posledního vozu soupravy."

Jaká je situace s přístupností metra pro vozíčkáře? Na trase B je celkem 24 stanic, z nich je bezbariérově přístupných 17 (nepřístupné stanice jsou: Českomoravská, Invalidovna, Křižíkova, Náměstí Republiky, Karlovo náměstí, Radlická a Jinonice). Pokud se vozíčkář dostane na nástupiště, čekají ho dvě komplikace - první je příliš velká mezera mezi nástupištěm a vozem metra, druhou je vysoký výškový rozdíl mezi nástupištěm a vozem metra.

Šířka mezery mezi nástupištěm a vozem metra (porovnání s cigaretovou krabičkou)
Šířka mezery mezi nástupištěm a vozem metra (porovnání s cigaretovou krabičkou)

 

Mezera mezi nástupištěm a vozem metra je natolik velká, že do ní snadno zapadnou přední kola vozíku - vozík přijede předními koly k vozu metra a snaží se překonat schod do vozu. Mnoho elektrických vozíků nedokáže až 16 cm vysokou překážku překonat, pak se přední kola stočí a vozík předními koly zapadne hluboko mezi nástupiště a vůz metra. V tuto chvíli je provoz metra zablokován a vozíčkář není schopen se sám z mezery dostat. K vyproštění vozíku jsou zapotřebí dva siláci, kteří vozík nadzvednou u předních kol a kývavými pohyby ho vyprostí z mezery. To může trvat i několik minut. Dopravní podnik se tuto překážku snaží řešit instalací tzv. rektifikačního hřebene. To je gumový hřeben, který se instaluje na hranu nástupiště u prvních a posledních dveří soupravy. Díky instalaci hřebenu již nemůže dojít k zapadnutí předních kol vozíku mezi nástupiště a vůz metra.

Rektifikační hřeben
Rektifikační hřeben
Rektifikační hřeben
Rektifikační hřeben

 

Kde jsou rektifikační hřebeny instalovány (stav k 19. červnu 2019):

Na trase B na 18 stanicích: Zličín, Stodůlky, Luka, Hůrka, Smíchovské nádraží, Karlovo náměstí, Národní třída, Můstek, Náměstí Republiky, Florenc, Křižíkova, Invalidovna, Českomoravská, Vysočanská, Kolbenova, Hloubětín, Rajská zahrada, Černý Most.

Všimněme si, že jsou instalovány i na stanicích, které nejsou pro vozíčkáře přístupné, ale nejsou instalovány např. na Palmovce, která je důležitým dopravním uzlem. Dopravní podnik přislíbil v roce 2019 instalovat hřebeny ještě ve stanicích Palmovka a Jinonice.

Dá se tedy předpokládat, že v nejbližších několika letech už vozíčkářům přední kola do mezery zapadávat nebudou.

 

Na vozíčkáře ale čeká druhá komplikace, a tou je příliš vysoký schod mezi nástupištěm a podlahou vozu metra. Pro představu, jak je schod vysoký, se podívejte na následující obrázek:

Výškový rozdíl mezi nástupištěm a podlahou vozu metra
Výškový rozdíl mezi nástupištěm a podlahou vozu metra

 

Osoba na mechanickém vozíku tento výškový rozdíl kupodivu zdolává snadněji, než osoba na elektrickém vozíku. U mechanických vozíků stačí jeden asistent, který vozíčkáře zakloní, popojede s ním k vozu, přední kola položí na podlahu vozu a následně vozíčkáře do vozu vtlačí. Nebo postupuje obráceně, otočí vozíčkáře s vozíkem, mírně ho zakloní a do vozu vjede pozpátku po zadních kolech, přičemž přední malá kola zůstávají ve vzduchu.

Ale co s elektrickým vozíkem, který je nesrovnatelně těžší (mechanický vozík má hmotnost zhruba 15 kg, elektrický vozík má hmotnost i hodně přes 100 kg, není výjimkou ani vozík s hmotností 200 kg).

Vinou vysokého schodu nemůže vozíčkář do vozu metra couvat, protože elektrické vozíky jsou opatřeny tzv. jistícími kolečky (kolečka za zadními koly, která brání převrácení vozíku, když se dostane do příliš velkého sklonu) a ta narazí do nástupní hrany vozu - někdo by musel vozík velkou silou nadzvednou, ale nad zadními koly jsou umístěny baterie o hmotnosti několika desítek kilogramů. Vozíčkář tedy musí do vozu vjíždět předními koly. Musí k vozu najet naprosto přesně kolmo, jinak se mu přední kola stočí a do vozu již nezajede - tento případ je vidět na prvním videozáznamu.

Vjezd do metra - pokus č. 1:

 

 

Nyní musí někdo zkušený vozík velkou silou zaklonit a nadzvednout přední kola (podívejte se, co takové zaklonění dělá s vozíčkářem!) a zároveň musí vozíčkář "naplno přidávat plyn", aby se točila zadní kola a vozík do vozu zajel. Jakmile se vozík přehoupne přes nástupní hranu vozu, vozík prudce vystřelí mezi stojící cestující - tak často dochází k ohrožení stojících a mnohdy i k úrazům.

 

Když se vozíčkáři podaří naprosto přesně najet kolmo k vozu, tak se mu někdy podaří vjet předními koly do vozu. Vozíčkář musí udělit vozíku maximální možnou rychlost a proto dojde k prudkému skoku mezi cestující (opět se podívejte, co takové najetí udělá s vozíčkářem). 

Vjezd do metra - pokus č. 2:

 

 

Vozík však nedokáže překonat výškový rozdíl a zadní kola zůstávají stát u nástupní hrany vozu. Nyní musí přijít minimálně jedna silná osoba, která zezadu do vozíku zatlačí (poškozují se tím opěradla sedačky vozíku) - pak vozík překoná nástupní hranu vozu a velkou rychlostí vletí mezi stojící cestující. 

Vjezd do vozu metra je i nesmírně psychicky náročný. Vozíčkář může zranit sebe nebo jiného cestujícího.

 

Při vystupování musí vozíčkář seskočit z výšky až 16 cm. To nepřispívá jeho kyčlím a páteři, ale ničí se tím i vozík (elektronika, motory, ale i baterie). Podívejte se, jak vypadá výjezd z vozu metra a jak nepříjemné to je pro vozíčkáře.

Výjezd z metra:

 

 

Jak je vidět, metro není tak bezbariérově přístupné, jak nám tvrdí Ropid a pan náměstek Scheinherr, když nám metro doporučují jako alternativu k zrušené lince H1.