Podpořte nás

Mapa bariér

Webové stránky Mapa bariér vám pomohou lépe se zorientovat v problematice bezbariérového užívání staveb, zejména:

  • jak předcházet vzniku architektonických bariér,
  • jak existující bariéru překonat nebo odstranit,
  • na mapě umožní upozornit na místo, které komplikuje pohyb vozíčkářům atd.

Více na www.mapabarier.cz.

rozhovor s handbikerem Heřmanem Volfem

Na přelomu července a srpna se konal velmi zajímavý závod napříč Českem a Slovenskem. Amatérští cyklisté museli zvládnout dva tisíce kilometrů maximálně za 111 hodin a v každém zúčastněném týmu musel být aspoň jeden handbiker: vozíčkář na kole upraveném tak, aby mohl ochrnuté nohy nahradit rukama. Čtyř nebo osmičlenné týmy se vydaly na trasu 31. července ráno. Letní OPEL HANDY CYKLO MARATON, který byl atraktivní nejen pro účastníky, vymyslel paraplegik Heřman Volf. Osmačtyřicetiletý pohodový chlapík, pro kterého je handbike životní vášní, má za sebou i zahraniční výpravy třeba do Paříže či Říma. Dvakrát také dojel z Prahy, kde žije, do Pardubic na abilympiádu.

Start byl v Trojmezí u Aše a nejvýchodnějším průjezdním bodem byly Veľké Kapušany nedaleko hranic Slovenska s Ukrajinou. Co pro tebe bylo inspirací k trase napříč dvěma státy?

Nejdřív se zmíním o motivaci. Chtěl jsem, aby si maratón mohli vyzkoušet i lidé, kteří na kole moc často nejezdí: pro osmičlenný tým není závod tak náročný. Ale ve čtyřech už je to hodně o „opravdové“ cyklistice. Inspiroval mě slavný závod RAAM, jeho délka a pojetí trasy. Ve Spojených státech ujedou cyklisté zhruba 4800 kilometrů od západu na východ. Mým záměrem bylo, aby účastníci zvládli aspoň 2 tisíce kilometrů, tedy skoro polovinu amerického závodu. A trasa spojující Česko a Slovensko mi připadala jako nejlepší volba. Časový rámec 111 hodin byl přijatelný i pro méně zdatné cyklisty. Dokonce se ukázalo, že pro ně nebyl problém zvládnout závod za mnohem kratší dobu. Třeba vítězný tým Opel CS se v cíli, který byl v Praze na Černém Mostě, objevil už po třiašedesáti hodinách! Ale i ostatní týmy jely rychle a v cíli se objevily mnohem dřív, než jsme čekali.

Jsi autorem závodu, coby člen sdružení Cesta za snem ses výrazně podílel na jeho přípravě, navíc jsi byl členem stejnojmenného týmu. Nakolik akce splnila tvé představy?

Byla určena hlavně pro veřejnost a pro vozíčkáře, které jsme chtěli povzbudit k aktivnímu životu. Proto musel být v každém týmu jeden handbiker, proto jsme umožnili lidem sledovat závod online na počítači nebo mobilním telefonu. Závod měl velký ohlas, takže splnil svůj účel. V prvních hodinách po startu dokonce kvůli vysoké návštěvnosti spadl server a musela se zvýšit jeho kapacita. Během čtyř dní se na webovou stránku závodu podívalo víc než 30 tisíc lidí! Taky velmi rychle vznikly fankluby jednotlivých týmů: stačilo dát první zprávu z trasy a několik fotek na facebook. Že se povedla dobrá věc, jsem si uvědomil i po skončení závodu, kdy mi několik lidí na vozíku řeklo, že nic tak intenzivního a úžasného ještě nezažili.

Pomyslnou tečkou byl zářijový pobyt pro lidi, kteří ochrnuli nedávno…

Společně s Centrem Paraple, Rehabilitačním ústavem v Kladrubech a spinálkou nemocnice v Motole jsme vybrali několik lidí krátce po úrazu. A každý tým přihlášený do závodu byl patronem jednoho z nich. Uvědomujeme si, jak důležité je pro každého, kdo sedí na vozíku teprve několik měsíců, zažít něco příjemného. Proto jsme připravili víkend v přírodě, který měl deset lidí s poškozenou míchou přesvědčit, že i oni si můžou užít spoustu zábavy, že můžou poznávat zajímavé lidi, zkoušet různé sporty, pozitivně myslet a těšit se ze života. Myslím, že se nám to povedlo.

O tvých dálkových jízdách natočil Miloslav Doležal dokumenty pro Českou televizi. Bude něco i z letošního cyklomaratónu?

Už je hotový krátký, asi dvacetiminutový snímek. Možná ho promítneme v jednom pražském kině zároveň s premiérou celovečerního filmu o mé loňské jízdě do Norska pro 18 dětí na vozíku. Když všechno klapne, pozveme lidi do kina ještě letos.

Heřman Volf se narodil v roce 1965, žije v Praze. Ve čtyřiceti se mu při lyžování stal těžký úraz, který měl za následek ochrnutí nohou. Náruživý sportovec přesto nevzdal svůj sen z mládí: projezdit Evropu na kole. Na handbiku se vydal do Paříže (2009), pak do vesničky poblíž Banské Bystrice (2010), do Říma (2011) a loni do norského Oslo. Poslední dvě jízdy měly silný charitativní náboj: Volf je podnikl i za další vozíčkáře, a to v rámci dlouhodobého projektu Cesta za snem. Letos na jaře založil s přítelem Miloslavem Doležalem stejnojmenné sdružení, které zorganizovalo Opel Handy Cyklo Maraton.

Miloš Pelikán

Zdroj: Abilympijský zpravodaj 5/2013 (www.abilympiada.cz)

 


Foto: www.cestazasnem.cz

Neposedíme z. s. | Kpt. Stránského 996/2, 19800 Praha 14 | IČ: 22856544 | tel.: +420 603 491 727