Romantické Polsko

■ Vozíčkář s chodící přítelkyní podnikl prázdninový okruh Polskem.
■ Během cesty navštívili zajímavá místa dostupná pro lidi s postižením.
■ Na rozdíl od minulosti získali řadu pozitivních zkušeností.
 
Výlet do Polska jsme naplánovali s přítelkyní Katkou. Byl to vlastně hlavně její nápad. Po mých výpravách s kamarády do Austrálie, Vietnamu či Thajska měla být tahle cesta dost jiná. Mám-li být upřímný, tak se mi do Polska moc nechtělo. Po zkušenostech z roku 2001 jsem měl vlastně k téhle zemi odpor. Tenkrát mi tam rozbili okénko a vykradli auto, sebrali rádio, pasy a ještě nějaké drobnosti. Nejhorší z toho bylo, že se místní policie chovala, jako bych si to vše vymyslel. Časy se mění, a hlavně jsem chtěl Katce udělat radost, takže jsem zatnul zuby a v srpnu jsme vyrazili. Cílem výpravy byl samozřejmě šťastný návrat domů, což se povedlo. U mě byla priorita moře, Katka chtěla vidět Bělověžský národní park. Plán cesty tedy vedl přes Krakov, Varšavu, Bělověžský národní park, Bialystok a Gdaňsk.

Vzhledem k tomu, že jsme velcí dobrodruzi, rozhodli jsme se, že budeme spát v autě.

Volvo V70 je na tento camping více než vybavené. Pokud u tohoto vozu položíte sedačky, vzadu vznikne prostor, kde se můžete pohodlně natáhnout. Jelikož jsme vyjížděli v pátek odpoledne, dojeli jsme do Krakova až v půl třetí ráno. První noc v zavazadlovém prostoru našeho auta byla nad očekávání příjemná. Celkem nám přálo i počasí. Bylo pod mrakem, čili ideální podmínky na pochůzky po městě.

Dvě hlavní města

Krakov se řadí k nejkrásnějším evropským městům. Kolem roku 1038 získal statut hlavního města. Pahorek Wawel se proměnil v rezidenci vlády. Na počátku 16. století opanoval Krakov duch renesance. Královský zámek na Wawelu, Sukiennice na hlavním náměstí a mnoho soukromých domů a paláců ve městě získalo renesanční podobu. Město však pozvolna ztratilo na věhlasu a v roce 1596 převzala statut hlavního města Varšava. Během válek unikl Krakov vážnějším škodám a v roce 1978 byl zařazen do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Na večer opouštíme Krakov a jedeme směrem na Varšavu. Vymotat se z Krakova není bez navigace zrovna snadné. Protože jsem milovníkem map, tak jsme navigaci nechali doma. Nejenže silnice stojí za starou bačkoru, ale totéž platí i pro ukazatele. Možná by mi navigace byla ušetřila spousty nervů. V Polsku musíte počítat, že 100 km pojedete skoro dvě hodiny. A tak jsme asi 130 km před Varšavou nocovali. Zastavili jsme na jedné malé čerpací stanici s rozestavěným hotelem, kde bylo parkoviště bez lampy a mohli jsme usínat pěkně za tmy.

Příjezd do města na řece Visle probíhal hladce. Drželi jsme se směru na centrum, které bylo kupodivu docela dobře značené. S parkováním si ve městech hlavu nelámu. Spoléhám na parkovací kartičku vozíčkáře a průkaz ZTP/P. Když nemůžu najít místo pro nás určené, tak to prostě někde nechám. Při příjezdu mě ohromila budova, která vypadá jako malilinkatý Empire State Building. Jedná se o Palác kultury a vědy. Byl to první cíl naší návštěvy Varšavy. Budova ve stylu stalinské gotiky z 50. let je kupodivu plně bezbariérová a dostanete se až do výšky 114 m, kde je vyhlídkové patro. Poté jsme navštívili Staré Město, které bylo totálně zničené druhou světovou válkou a v 70. až 80. letech 20. stol. postaveno podle původních plánů. Staré Město je též na seznamu světového a kulturního dědictví.

Noc plná strachu

Protože jsme chtěli být večer u národního parku Bělověž, vyrazili jsme kolem páté z Varšavy. Přijeli jsme do města Bielsk Podlaski, které leží u samých hranic s Běloruskem. Upřímně řečeno, tam jsme si teprve uvědomili, že vlastně nejsme fyzicky silná dvojka. Žena s mužem na vozíku. Většinou jsme sháněli spaní u čerpacích stanic, kde jsme mohli využít sociálního zařízení. Tady jsem měl trochu obavy, protože hned jak jsme si našli místo, kde bychom mohli přenocovat, tak k nám přišel pracovník čerpací stanice a ptal se nás, jestli budeme nocovat. My tedy, že ano. Musíme tedy zaplatit 10 zlotých, a poté nám ukázal, kde máme zaparkovat. Horší místo nemohl vybrat – v samém rohu parkoviště. Když k nám začali najíždět kamiony a blokovat výjezd, trochu jsem znervózněl. Mých obav si všimla i Katka, což nebylo dobré. Naší jedinou potenciální zbraní byl sprej proti komárům, tedy vlastně úplně prohraná bitva, kdyby nás chtěl někdo napadnout. Asi moc přemýšlím nad černými scénáři, ale jedna zkušenost v Polsku mi stačila. Teď jsme byli navíc kousek od běloruských hranic, takže to tu může být ještě horší. Nicméně už jsme zaplatili, tak to snad bude v pohodě. Noc plná obav a nervozity nakonec proběhla dobře. Než jsme se zabalili a nakoupili, kamiony už byly pryč. Celí natěšení jsme vyrazili směrem do národního parku, kde žijí zubři ve volné přírodě.

Zubři se nekonali

Když jsme dojeli do města Bialowieza, spustil se déšť, tak jsme si odpočinuli hodinku v autě, a pak plni elánu vyrazili podle mapky na okruh kolem parku. Ten tvoří zpevněná hlinitá cesta, která se na vozíku dala zvládnout. Nebylo to komfortní, ale člověk musí něco vydržet. Asi po půl hodině jsme došli k budově muzea s výstavou fotek, předraženým vstupným a kávou. Prošli jsme větší okruh, ale více to připomínalo Stromovku než park, kde by měli žít zubři ve volné přírodě. Rozhodli jsme se tedy, že park projedeme autem. Podle mapy se zdálo, že to je i reálné, a nakonec to nebylo ani zakázané. Vozem jsme urazili celkem asi 25 km, ale na zubry se nám narazit nepodařilo. I když jsme zajeli do lesa tak hluboko, že už to hraničilo se zapadnutím auta. Večer dorážíme na sever národního parku do městečka Narewka, kde nás čeká nocleh na poli mezi vesničkami. Druhý den jsme park projeli ještě jednou, ale zubři se prostě nekonali. Našli jsme jen zoo s vybranými zvířaty – koňmi Przewalského, jeleny, kanci, rysy, a dokonce i zubry, kteří byli ale značně unavení. Bělověžský prales nás dost zklamal. Tak jsme raději vyrazili na Bialystok.

Oběd s Bobbem McFerrinem

Jak nás park zklamal, tak nás Bialystok nadchnul. Pěkné a velmi bezbariérové městečko, u každých schodů byl vždy nějaký nájezd. Moc pěkné centrum. Poobědvali jsme na náměstí a šli se podívat na palác Branických, kde jsme se jen tak potloukali a kochali se zahradou, altánem a lidmi. Z Bialystoku jsme vyrazili po silnici E67 na Augustow a pokračovali na Gdaňsk. Ale ještě před Gdaňskem nás čekala zastávka v městečku Nowa Karczma, odkud je vidět Rusko. Tam jsme se poprvé shledali s mořem a otestovali severní vítr. Bylo to malé romantické místečko s pláží a rybářskými loďkami. Ještě ten večer jsme přes Mikoszevo, z nějž nás dopravil přívoz do Švibna, dojeli do Gdaňsku. Tam jsme se prošli podél kanálu Raduni a na konci si dali oběd. Byl to jeden z nejkrásnějších obědů, které jsem kdy zažil. Jídlo sice nebylo moc dobré, ale na druhé straně kanálu probíhala zvuková zkouška na sobotní koncert Bobba McFerrina, který zkoušel po celý náš oběd.
Když to shrnu, tak putování Polskem bylo moc pěkné a romantické. Všude bylo čisto a za celou cestu jsme neměli žádnou lapálii. Děkuji Katce, že to se mnou na té cestě vydržela.
 
Autor: jiri-sman

Zdroj: http://www.muzes.cz/romanticke-polsko/


Zubr - Ilustrační foto