Helvétským křížem krážem - část první

■ Země helvétského kříže má co nabídnout i v létě.
■ Náš redaktor cestoval severovýchodem Švýcarska.
■ Turisté s postižením se mohou spolehnout na kvalitní služby.

Letos si možná český turista více než kdy jindy kladl otázku, kam vyrazit na dovolenou. Valily se na něj zprávy o tom, kde se střílí, ve kterých zemích bude muset sdílet pláž s uprchlíky, jinde jsou zase nepokoje nebo krachuje ekonomika. Ať jsou případné obavy opodstatněné či nikoliv, jedno je jisté: Pověst bezproblémového místa se stává čím dál cennější komoditou. A právě image klidného, čistého a bezpečného místa Švýcarsko bezesporu má.
„Ale vždyť tam není moře,“ vyděsí se v zeměpisu alespoň trochu zorientovaný milovník slunečního grilování. Pravda, v zemi helvétského kříže přímořské hotelové resorty uprostřed ničeho opravdu nenajdete.
Také se jistě najde celá řada těch, kteří mají Švýcarsko zařazené ve škatulce zimní alpské lyžovačky a nevybaví si jedinou tamní světoznámou pamětihodnost. Přesto, nebo možná právě proto, mohu letní dovolenou ve Švýcarsku vřele doporučit, a to i z pohledu člověka na vozíku. Díky skvěle zorganizované cestě od Switzerland Tourism jsem měl možnost zjistit, o kolik zajímavého by se člověk připravil, kdyby ve svých plánech tuto zemi opomíjel.

Na vodách Rýna

Hned první zastávka u Rýnských vodopádů mě přesvědčila, že jsem si výpravu naplánoval dobře. Rheinfall leží v nejsevernějším cípu Švýcarska nedaleko německých hranic. Se svými 150 metry šířky a 25 metry výšky jsou to největší evropské vodopády, protože jimi v létě protéká průměrně 700 m3/s. Rekord je přitom až 1250 m3/s, zhruba polovina průtoku obrovských Niagarských vodopádů! Strhující pohled na padající masu vody je především z paluby motorových pramic, které vozí turisty až do bezprostřední blízkosti paty vodopádu. Vodní tříšť vám skrápí obličej a hladina řeky se vzdouvá, jako by přišla do varu. To vše lze zažít i na vozíku.
Jedete-li autem, můžete coby handicapovaný návštěvník zaparkovat na vyhrazených místech téměř u řeky. Stačí na parkovišti zazvonit a požádat ostrahu o spuštění sloupku. Domluvit se není problém. Švýcaři jsou většinou velmi dobře jazykově vybavení. Není divu, když se v jejich zemi používají hned čtyři řeči – němčina, francouzština, italština a rétorománština. Nehledě na to skoro vždy uspějete i s angličtinou. Každopádně se bezproblémově dostanete i do přístaviště vyhlídkových pramic u Schlössli Wörth, kam vede venkovní výtah. Klíč si půjčíte v turistických informacích. Jedna z lodiček je pak vybavena nájezdovou rampou. Čekání na ni si můžete krátit pozorováním ryb v průzračně čisté vodě. Její kvalita je natolik dobrá, že jako suvenýr si lze zakoupit plechovku vody z Rýna s heslem: „Šetřete pivo, pijte vodu!“
Jakmile se vynadíváte na divoký vodní živel, vydejte se za rozjímáním do nedalekého historického městečka Stein am Rhein, ležícího přímo na břehu řeky. Jeho centrum si uchovalo starobylý ráz s řadou typických hrázděných domů, malovanými fasádami, benediktinským klášterem St. Georgen a částí středověkých hradeb. Zaparkovat lze na vyhrazeném místě před bránou Untertor.

Světové dědictví St. Gallen

Další plány nás zavedly do města Sankt Gallen, které leží o sedmdesát kilometrů dál směrem na jihovýchod. Bývalo centrem textilního průmyslu a zdejší krajky jsou dodnes pojmem. Ačkoliv je město podstatně větší než naše předchozí zastávka, jeho historické jádro si uchovalo nemalé kouzlo. Kromě tradičních hrázděných domů a množství krásných arkýřů je tu k vidění především klášter s opatstvím sv. Gallena, zapsaný na seznam UNESCO.
Zdejší pozdně barokní katedrála je monumentální oslavou tohoto stavebního slohu a i český návštěvník, barokem odkojený, s pohnutím užasne. A vozíčkář, uvyklý spoustě schodů vedoucích ke kostelu, je zase nadšený bezbariérovým vstupem. Zajímavostí je, že chrám má své věže neobvykle umístěné na východní straně. Stalo se tak prý kvůli nedostatku místa, které měli katolíci při stavbě k dispozici. Švýcarsko je totiž země, kde se obyvatelé dělí zhruba stejným dílem na katolíky a protestanty. To dokazuje blízko stojící a rovněž zajímavý evangelický chrám sv. Lorenza (Vavřince). Dnes už to není problém, v minulosti trochu byl. Mimochodem název města pochází od sv. Gallena neboli sv. Havla, který se zde roku 612 usadil jako poustevník.
Hned vedle katedrály se nachází nádherná barokní knihovna připomínající naši strahovskou. Zdejší průvodkyně to věděla stejně jako řadu dalších věcí o našem hlavním městě. Ovšem na rozdíl od Prahy je bibliotéka v St. Gallen vzorně bezbariérově přístupná, snad až na jeden menší kamenný práh. Najdete zde i bezbariérové WC, což je u významných švýcarských památek standard, se kterým můžete počítat.
Abych ale neopěvoval pouze historické památky. Za návštěvu určitě stojí i počin moderního umění v podobě tzv. červeného koberce na rohu ulic Schreinerstrasse a Gartenstrasse. Veřejný prostor je zde kompletně potažen červenou hmotou připomínající tepich. Chodník, lavičky, váza, dokonce i jedno auto. Zejména večer máte díky efektnímu osvětlení pocit, jako byste seděli v obýváku. Za zmínku stojí určitě i fakt, že zde najdete parkovací místo pro vozíčkáře. Jinak Švýcaři ve městech většinou parkují v podzemních garážích, které nejsou pro našince z nejlevnějších. Blízko červeného koberce se nachází i hotel Dom, který nabízí výborné bezbariérové ubytování. Navíc jde o místo, kde jsou zaměstnáni lidé s duševním onemocněním. Rozhodně inspirativní projekt.

Oslnivý Lucern

Nejen z pohledu vozíčkáře byl příjemný i hotel Hermitage v naší další destinaci, Lucernu. Lucern si nás z celé cesty získal snad nejvíc. Rozkládá se na břehu rozlehlého Jezera čtyř kantonů (též Lucernské jezero) prakticky v samém středu Švýcarska. A představuje skutečné kulturní centrum obohacené o vodní radovánky s alpskými vrcholy na horizontu. Zkrátka scenérie jako z reklamního prospektu.
Z moderní architektury se město pyšní kulturním a kongresovým centrem od francouzského architekta Jeana Nouvela (1999). Stojí přímo na břehu jezera v bezprostředním sousedství rovněž moderní budovy nádraží. Město je však zajímavé především svou historickou zástavbou.
Památkou číslo jedna je kaplový most (Kapellbrücke), nejstarší zakrytý dřevěný most o délce 170 metrů. Zdobí ho originály trojúhelníkových obrazů ze 17. století. Bohužel řada z nich podlehla požáru na začátku devadesátých let minulého století.
Vozíčkář se na most dostane díky plošinám na obou koncích. Pokud disponujete euroklíčem, máte vyhráno. Ten mimochodem uplatníte ve Švýcarsku i na řadě dalších míst. Pokud ho nevlastníte, bývá k zapůjčení v nejbližším turistickém informačním centru. V tomto případě na nádraží.
Nábřeží zdobí ještě další dřevěný most, jezuitský kostel a řada starých domů, v nichž je spousta výborných restaurací. Stačí se posadit a vychutnávat okolní atmosféru.
A komu by se po dobrém jídle zachtělo prostého doušku dobré pramenité vody, může se napít z kterékoliv městské kašny. Ve spletitých starobylých uličkách a na náměstíčkách jich potkáte hned několik. Osobně jsme na doporučení průvodkyně kvalitu zdejších horských pramenů otestovali. Prý přicházejí i z nedaleké hory Pilatus, kam se společně s námi budete moci vypravit v příštím čísle stejně jako na další místa Švýcarska.

Info

Užitečné informace
Podrobné informace o zajímavých místech ve Švýcarsku, ubytování, dopravě a plánování trasy naleznete na http://mojesvycarsko.com.
Návštěvníci s postižením mohou počítat s tím, že Švýcarsko je země, která jim nabízí dobré a spolehlivé služby. Veřejná doprava včetně vlaků a lanovek s vozíčkáři počítá. Ve městech a u historických památek naleznete veřejné bezbariérové toalety. Ty bývají stejně jako různé plošiny a výtahy opatřeny zámkem na euroklíč.
Parkovací místa pro vozíčkáře jsou bezplatná, ale někdy bývají označena pouze malbou na vozovce, a proto je můžete snadno přehlédnout. Rozšířené parkování v podzemních garážích je zpoplatněno a vyjde na stovky korun za den.
Dálniční známka pro vozidla do 3,5 t je pouze roční a stojí 40 CHF.
Jsou poskytovány různé slevy na vstupném a jízdném, přesto je třeba počítat s výrazně vyššími cenami, než jsou obvyklé v České republice.

Autor: Radek Musílek
Zdroj: Můžeš 9/2015


Foto: K Rýnským vodopádům lze doplout na lodi vybavené nájezdovou rampou.
(Můžeš 9/2015 - Kateřina Musílková)