Máchovo jezero: tepoucí nostalgie

Ležím na bílém písku a poslouchám šplouchání vody. Vítr po vodě honí plachetnice, kterým se do cesty pletou žlutá šlapadla narvaná výletníky. Bílý písek se barví odpoledním sluncem dožluta a hladina se líně leskne. V parném létě tu omamně voní borovice. Jako někde u moře. Jenže tyhle borovicové lesy svírají dokola Máchovo jezero, osmou největší vodní plochu v Česku.

Místo dostalo jméno po slavném básníkovi, který do okolí umístil děj několika svých knížek. Jednu z nich si přibalte na cestu. Třeba Cikány, poutavý děj se odehrává v okolí nedalekého hradu Kokořín. A věřte, že i když to není kniha žádného z populárních skandinávských autorů, její děj vás vtáhne i dnes.
S prvním nápadem pojmenovat Velký rybník (německy Großteich nebo Hirschberger Großteich – žilo zde převážně německé obyvatelstvo) podle básníka a spisovatele přišel Bohumil Kinský ve třicátých letech. Oficiálně se však název začal používat až v roce 1961 (byť už v červnu roku 1945 nechal Revoluční národní výbor vyrobit poštovní razítko s názvem Doksy u Máchova jezera).
Máchovo jezero zůstává „in“ v každé době. I dnes stojí před penziony zaparkovaná auta východních Němců, na které narazíte na zdejší promenádě. A Češi jim zdatně konkurují. Někteří se sem vracejí na dovolenou spoustu let, jiní jen projíždějí anebo se na víkend ubytují v některé z dřevěných chatiček ukrytých v okolních lesích s výhledem přímo na vodu. Nechybějí tu však penziony či luxusní hotel Port. A pak tu jsou davy chatařů, jako by každé volné místo v širokém okolí sloužilo rekreaci.

Ze Splavů do Doks

Z Kokořínska až sem se táhnou v lesích magické rokle (Vůbčářská, Selská), kde můžete popustit uzdu své fantazii. Anebo si s dětmi hrát na loupežníky, když se vydáte ke čtyři kilometry vzdálené Braniborské jeskyni. Ale to je výlet po lesní cestě pěkně do kopce. My se podíváme, kam se vypravit bezbariérově.
„Mácháč“, nad kterým se tyčí majestátní zřícenina hradu Bezděz, kde byl uvězněn pozdější král Václav II. i se svou matkou Kunhutou, má svá pevná pravidla. Místa, která nesmíte vynechat, když tu budete na dovolené.
Tím prvním je asi tříkilometrová procházka podél vody ze Starých Splavů do Doks. Začít můžete na hrázi ve Starých Splavech. Buď v nové restauraci Nad jezerem, která má zajímavý koncept, bezbariérový přístup i toalety, ale v pěkném počasí se vám může stát, že tu na jídlo budete čekat i hodinu. To v protějším stánku to jde mnohem rychleji. Tady se na pivo nebo zmrzku zastavit musíte. Manželé, kteří ho provozují léta, jsou vždy usměvaví. Takže pivo na startu a vyrážíme.
Jede se podél yacht klubu a pod výstavními splavskými vilami. Jedna z nich například patří režiséru Ferovi Feničovi. Penzion Rut zase rodině slavného režiséra Miloše Formana. Jezdil sem jako dítě na prázdniny a dodnes se tu občas zastaví.
Další zastávkou je splavská pláž se spoustou atrakcí (pozor, v létě je zpoplatněná). Cesta se za ní vynoří z borovicového lesa a vede podél skalních útvarů a později podél nově zmodernizovaného hotelu Port do Doks s další pěknou pláží (jsou zde i snadno přístupné toalety stejně jako v hotelu Port). Doksy jsou městem se zámkem a nově otevřeným muzeem legendárního komiksového Čtyřlístku v půdních prostorách Městské knihovny. Lze tu nahlédnout do Fifinčiny kuchyně, spatříte Myšpulínovy vynálezy… Jen škoda, že muzeum není bezbariérové.

Na Myší zámek či ke Kachnímu ostrovu

Zpět do Starých Splavů se můžete svézt lodí. To je totiž další „povinnost“, kterou si zde musíte odškrtnout. Podívat se na okolí z paluby Hynka či Jarmily, hrdinů Máchova Máje a místních lodí.
Pravidelnou lodní dopravu obstarává loď Hynek. Sice má několik schodů, ale na palubě je dvoučlenná posádka, která vždy handicapovaným pomáhá. Zcela bezbariérová je loď Máj, která se vydává na okružní plavby.
Lodní doprava tu funguje už do roku 1920. Lodě staví na čtyřech zastávkách a jedině tak si můžete prohlédnout dva ostrůvky – Myší zámek (nebo Myšlín) a Kachní ostrov. Oba jsou nepřístupné, protože se na nich rozkládají ornitologické rezervace. Na Myším ostrově jsou zbytky tvrze z 15. století.

Za granátníky a artefakty sovětské armády

Zajímavé procházky si lze udělat i v okolí Máchova jezera. Obklopují ho husté borovicové lesy a kousek odtud začínala bývalá sovětská zóna. Ralsko – smutné království sovětské armády, kam se Čech až do roku 1991 nepodíval. Dodnes se spekuluje, zda v lesích za Bělou pod Bezdězem byly skladovány nosiče zbraní země-země s jadernými hlavicemi. Úřady to nikdy nepotvrdily, místní jsou však o tom přesvědčení.
Jedním z památníků této doby je letiště v Hradčanech ležící asi deset kilometrů vzdušnou čarou od Starých Splavů. Vyloupne se najednou mezi lesy a je obrovské. Betonový okruh měří snad dva kilometry a obklopují ho hangáry. Do některých lze nahlédnout.
Vidět jste ho mohli třeba ve filmu Tmavomodrý svět. Lze říci, že tudy prošly české dějiny 20. století. Postavené bylo koncem roku 1938 k účelům mobilizace či cvičení. Koncem druhé světové války začala letiště využívat Luftwaffe, která plánovala jeho výraznou přestavbu. I proto ho v dubnu 1945 dvakrát bombardovali spojenci. Od roku 1946 jej využívala československá armáda a svůj výcvik zde absolvovali i někteří izraelští letci. Po roce 1968 bylo obsazeno Sovětskou armádou. Smutným mementem je dodnes devastace okolní krajiny.
Tak trochu vojenskou tematiku má i další bezbariérová procházka – na Valdštejnsko ke granátníkům. Zaparkovat můžete v obci Bezděz-Hlínoviště u železniční zastávky Bezděz (na rohu zde stojí legendární stánek U houbaře, kde se potkávají milovníci hub s turisty a cyklisty).

Kousek odtud se můžete napojit na modrou turistickou značku, která lesem (v létě plným borůvek a na podzim hub) vede na Valdštejnsko. Magickou mýtinu uprostřed lesů, jejíž východ směrem na Březovice hlídají snad třímetrové sochy granátníků pod dřevěnými stříškami. Působí tu tak trochu jako zjevení. Jsou památkou na valdštejnskou granátnickou setninu ze slezských válek na počátku panování Marie Terezie.
Na mýtině dříve stál komplex honosných loveckých pavilonů uspořádaný do kruhu, které zde nechal ve dvacátých letech 18. století vystavět František Arnošt z Valdštejna. Dochovaly se jen dvě budovy sloužící dnes jako myslivny.
Autem se pak dá dojet i do nedaleké Bělé pod Bezdězem, městečka s výstavním náměstím, které je městskou památkovou zónou. Projděte se po revitalizovaném parku, prohlédněte si místní roubenky, zastavte se u třináctimetrové České brány s věží, posledním z někdejších čtyř vchodů do středu města – bývala součástí mohutných hradeb. A pak si dejte v protější restauraci Sauna něco na žízeň.

Máchovo jezero v číslech
Rozloha: 284 ha
Maximální hloubka: 12 metrů
Hráz je vysoká 9,4 m
Objem zadržené vody 6,312 mil. m³

Praktické informace

Muzeum Čtyřlístek
Otevírací doba:
červen a září: úterý až neděle od 13.00 do 17.00 hod.
červenec a srpen: úterý až neděle od 9.00 do 12.00 a od 13.00 do 17.00 hod. http://muzeum.mksdoksy.cz


Plavby po Máchově jezeře

Okružní jízdu po Máchově jezeře lze podniknout v červenci a v srpnu od 11 do 16.30 hodin z hlavní pláže v Doksech, v úterý a pátek ve 14.45 hod. ze Starých Splavů. Kromě okružní plavby jezdí pravidelná lodní doprava se čtyřmi zastávkami, které spojují Doksy se Starými Splavy, s chatovou oblastí pod vrchem Borný a s Valdštejnskou zastávkou na poloostrově Klůček. Další informace na telefonním čísle regaty 487 872 055.
Jízdné: 90 Kč dospělí, 50 Kč děti 4–15 let
www.regatamachovojezro.cz
www.doksy.com

Akce: Festival Mácháč 23.–24. 8. 2013
– festival elektronické hudby přímo na pláži Klůček u jezera
www.festival-machac.cz

Michaela Bučková

http://www.muzes.cz/aktuality/cestovani/machovo-jezero-tepouci-nostalgie/

Zdroj: www.muzes.cz


Foto: www.wikipedia.cz, Michael Kümmling