(převzato z Abilympijského zpravodaje)
V tomto pokračování našeho turistického seriálu se sice vydáme do konkrétní oblasti, žádnou konkrétní trasu ale nenabídneme. Zhruba po roce se vrátíme do našich nejvyšších hor: v loňském čísle 5 jsme totiž prvně informovali o projektu „Krkonoše bez bariér“, významné aktivitě Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) hlavně pro turisty na vozíku, ale také s omezenou mobilitou, seniorského věku nebo s dětmi v kočárcích. Protože projekt s předpokládaným ukončením v únoru 2011 byl letos na jaře schválený (částečně ho financuje Evropský regionální rozvojový fond prostřednictvím Euroregionu Glacensis), můžeme ho blíže představit.
Výchozím bodem projektu s mottem „Můj hendikep není překážkou“ (KRNAP ho zpopularizoval před letní sezonou speciálním letáčkem) byl fakt, že i osoby na vozíku mohou s pomocí zvládnout trasu se strmým a kamenitým úsekem, pokud si o ní včas a hlavně jednoduše zjistí relevantní informace; vycházelo se přitom z konkrétních zkušeností z cest v údolích Labe, Bílého Labe a Mumlavy. Stejnou důležitost mají pro tyto osoby ale také údaje o chatách s bezbariérovým přístupem a toaletami nebo o možnostech odpočinku na lavičkách.
Projekt chce jmenovaným skupinám zpřístupnit třicet dosud zapovězených turistických tras s různými délkami, povrchy a profily v západní, střední i východní části pohoří nebo jim v brzké budoucnosti na ně umožnit snadnější přístup. Je rozčleněný do tří sekcí, v zásadě k nim lze ale připočítat ještě čtvrtou, externí.
První sekce s názvem „Top 10“ obsahuje deset tras, které nepotřebují žádné úpravy. Zbývající, dosud s drobnými překážkami, jsou v sekci „Next 20“ a po jejich odstranění by se cesty měly také stát bezproblémovými. Třetí sekce se týká projektové dokumentace na bezbariérové přístupy do informačních středisek Správy KRNAPu v Harrachově, Špindlerově Mlýně, Vrchlabí a Obřím dole v Peci pod Sněžkou. Náplní externí sekce (součásti souvisejícího projektu Svazku měst a obcí Krkonoše a sdružení Parent Project) je mapování přístupnosti horských bud, hotelů a dalších objektů.
Všechny trasy z první sekce jsou v současnosti již proježděné vozíčkáři, kteří se na projektu přímo podílejí, zmapované, vyznačené ve speciální GIS vrstvě na mapovém serveru na webové adrese www.krnap.cz, slovně popsané, vhodná odpočinková místa se postupně osazují lavičkami. Ve druhé sekci se mapování připravuje, následovat bude zpracovávání projektové dokumentace nejen tras, ale také zmíněných infocenter. Veškeré vybrané cesty budou postupně vyznačeny speciálním pásovým značením stejného typu, jaký používá Klub českých turistů.
Pracovníci Správy KRNAPu věří, že díky projektu „Krkonoše bez bariér“ začne jezdit do Krakonošova království mnohem více vozíčkářů, a to nejen kvůli léčení v Janských Lázních. A my můžeme doplnit mírně upravené, typicky krkonošské „zvadlo“ z úvodu článku slovy: „Mějte se na výletech výborně. A jestli se vám u nás líbilo, řekněte to kamarádům a známým, a pokud byste se setkali s problémy, napište nebo zavolejte to nám!“ Potřebné kontakty – adresa: Správa KRNAP, Dobrovského 3, 543 01 Vrchlabí; telefon: 499 456 111; e-mail:
(mk)
Horní snímek: Přestože páteřní krkonošská červeně značená turistická cesta, která vede převážně po hraničním hřebenu, mezi třicítkou vytipovaných tras projektu není, v žádném případě to neznamená, že na ní vozíčkáře nemůžete potkat… A to třeba i zde pod vrcholem naší nejvyšší hory, kde na levé (polské) straně cesty stojí bouda Śląski Dom a kde naproti ní bývala česká Obří bouda. Obrázek ve výřezu zachycuje stavby na vrcholu Sněžky kolem roku 1900 (zleva): Pruská bouda, Česká bouda, kaple sv. Vavřince a meteorologická stanice.
Sněhové pole „Mapa republiky“ je přírodní úkaz svým výjimečným tvarem tak unikátní, že má jako jediné sněhové pole svůj oficiální název a je vyznačeno také v podrobnějších turistických mapách. Objevuje se každoročně na konci zimy při odtávání sněhu na jižním úbočí Studniční hory. Protože tato rarita leží v nejpřísněji chráněné první zóně národního parku, je přístup k ní přísně zakázán všem turistům bez výjimky. Mohou ji ovšem krásně vidět třeba při putování z Pece pod Sněžkou přes Výrovku na Luční boudu.
Zdroj: Abilympijský zpravodaj č. 4/2010