Japonsko
První den v Japonsku - Kjóto
První den v Japonsku - Kjótská kuchyně a Fušimi Inari Taiša
Lehce nervózní z cesty letadlem, kdy nám monitor sděloval rychlost 1640 km za hodinu (doufali jsme, že nejde o větší poruchu počítače), jsme konečně 20.4. v 8.45 přistáli na letišti Kansai v Ósace. Tam už na nás čekala Juki a zhruba po půlhodinovém bloudění po garážích a hledání výjezdu (včetně jízdy v protisměru, ne naposledy) nás závora vypustila na výlet po Japonsku. Na první křižovatce jsme zaslechli kukačku. Tady? Uprostřed té spousty betonu a drátů? Míříme na sever do Kjóta.
Druhý den v Japonsku - Kjóto
Druhý den v Japonsku - Tódži, Kinkakudži, Ginkakudži
Ráno jsme se s břichy ještě plnými večeře rozhodli oželet snídani a rovnou jsme vyrazili k chrámu Tódži. Tam se vždycky 21. dne v měsíci konají velké trhy, kde se dá sehnat všechno možné od jídla přes nářadí, staré haraburdí a kimona až po bonsaje nebo hračky či cukrovou vatu v pytlíkách se Supermanem.
Nara
Nara - park s jeleny, Tódaidži a jakitori
Do hotelu v Naře jsme se dostali až za tmy. Přes noc jsme se jakžtakž vzpamatovali, vzdali jsme procházku kolem rybníka s želvami a ráno jsme s obavami z možných přeháněk vyrazili do narského parku.
Tomi
Tomi - vesnice v horách, kvetoucí sakury
Další dva dny jsme strávili v mírnějším tempu. Po úzkých serpentinách jsme projeli okolí, pátrali po posledních kvetoucích sakurách (úspěšně!) a zastavili se u horské říčky zaříznuté do skal.
Cesta do Hirošimy
Cesta do Hirošimy - Mazda, ostrov Mijadžima, šintoistická svatyně
Vyjeli jsme podle plánu 25. dubna před osmou hodinou ráno. Ještě jsme se zastavili v malé čajové manufaktuře koupit čaj. Továrnička ještě nepracovala, stroje se zapnou teprve asi za měsíc. Majitel odhadoval, že letošní úroda určitě nebude patřit k nejlepším, protože zima byla sice mírná, ale dlouhá, a jinovatka poškozuje čajové lístky.
Cesta k Fudži
Cesta k Fudži - Kakegawa, Pacifik, Kawagučiko a Fudži
Z Hirošimy jsme šinkansenem odjeli do Kakegawy v prefektuře Šizuoka. Vzdálenost 600 km jsme urazili za 3 hodiny a 10 minut. Roman se obával prvního nastoupení do rychlovlaku, protože musel poměrně rychle stihnout překročit nevelkou mezeru mezi perónem a vozem, najít svoje místo a usadit se, než se vlak přesně podle jízdního řádu rozjede.
Na sever
Na sever - Tóhoku, "kottédži", muzeum keramiky Džómon
Severní stranou jsme objeli celý národní park Fudži a za dvě hodiny jsme byli v Tokiu. Čekal nás pouhý přejezd místní dopravou z jednoho velkého nádraží na hlavní nádraží Tokio Station. Na přestup jsme měli přes dvě hodiny, vzdálenost nebyla velká a intervaly vlaků a metra jsou krátké. Netušili jsme, co nás čeká.
Tokio
Tokio - Tokyo Tower, čajový obřad v zahradě Happoen, plavba po řece Sumida
Ve středu 2. května jsme opustili deštivý sever (nejdřív jsme poslali jeden batoh napřed do hotelu v Ósace s nadějí, že se s ním ještě někdy shledáme) a odjeli do Tokia, kde na nás na nástupišti čekala kamarádka Nobuko. Roman měl konečně příležitost si zase s někým popovídat česky a já si na chvilku oddechla od tlumočení (nemám na to buňky).
Nagoja, Ise a Ósaka
Nagojské akvárium, Ise, Meoto Iwa, Ósaka
V pátek jsme si přivstali a v půl sedmé odjížděli do nagojského akvária. Cestou od metra se přes nás převalilo několik vln Japonců užívajících si „golden week“, týdenního volna. Před akváriem jsme narazili na konec několikasetmetrového hada čekajícího na vstupenky. Naštěstí se nás ujala mladá pořadatelka a zavedla nás přímo k pokladně, půjčila nám vozíček a my se ještě rychle stačili vmísit mezi publikum delfíní show. To se nedá vyprávět.