■ Veletržní palác v Praze je bezbariérový.
■ Uvidíte díla světoznámých jmen.
■ Uskuteční se zde Aukční salon výtvarníků.
Zimní čas přímo vybízí k návštěvám vyhřátých galerií, kde se může člověk dlouze procházet a čerpat energii z vystavených uměleckých děl. Zejména pokud se urodí hodně sněhu a na vozíku nebo s berlemi se venkovní výlet mění ve vyčerpávající dobrodružství. Lákavou destinaci představují sbírky Národní galerie v pražském Veletržním paláci. Tento tip na výlet jsme přitom nevybrali náhodou. Čtrnáctého prosince se zde totiž uskuteční Aukční salon výtvarníků pro Konto Bariéry. Výtvarná díla putující do dražby budou ve Veletržním paláci předem vystavena, a to do dvanáctého prosince. I kdybyste návštěvu v tomto horizontu nestihli, Veletržák stojí za zhlédnutí kdykoliv.
Pozornost si zaslouží už budova sama. Jedná se o významnou funkcionalistickou památku z let 1925–1928. Svého času byl Veletržní palác největší stavbou tohoto typu na světě. Rozlehlé vnitřní prostory sloužily, jak sám název napovídá, k pořádání veletrhů. Po druhé světové válce budovu osídlily různé podniky zahraničního obchodu. V roce 1974 však došlo k velkému požáru, který unikátní stavbu málem zničil. Následná rekonstrukce trvala bezmála dvacet let. Po jejím dokončení se do objektu nastěhovala část Národní galerie.
Najdete zde sbírky moderního českého i světového výtvarného umění od 19. století až do současnosti. Nový domov tu před dvěma lety našel i cyklus Slovanská epopej od Alfonse Muchy. Především ve třetím patře potkáte díla umělců světoznámých jmen – Pabla Picassa, Vincenta van Gogha, Paula Gaugina, Clauda Moneta a řady dalších. Zapomenout nesmíme ani na domácí veličiny, jako je Josef Čapek, Emil Filla, Bohumil Kubišta nebo Jan Zrzavý. Vlastně se dá předem říci, že kdo má pro moderní umění a architekturu slabost, měl by počítat s tím, že ve Veletržním paláci stráví celý den. Nebo ještě lépe – neomezí se na jednu dlouhou návštěvu, ale své potěšení si bude postupně dávkovat. Osobně musím říci, že se mi pohled na čistou funkcionalistickou eleganci nikdy neomrzí. Pokaždé v tichém nadšení nahlédnu do dvorany, která umožňuje průhled do části všech podlaží. Jen škoda, že skleněný výtah, který skýtá ještě efektnější podívanou na tento prostor, není bezbariérový. Vedou k němu tři schody a jeho použití jsem si musel před lety coby vozíčkář s asistentem doslova vyhádat. Prý tam z bezpečnostních důvodů nevpouštějí ani kočárky a malé děti.
Proměna k lepšímu
V minulosti jsem ve Veletržním paláci zažil hned několik veselých historek. Přístup zdejší ochranky a kustodů byl bezednou studnicí příkladů, jak nekomunikovat s návštěvníkem na vozíku. Za všechny situace uvedu jen bodrého hlídače, který mě při vstupu do výstavního sálu přivítal slovy: „Nazdar, tak kolik vás je?“ Když jsem se však do Veletržáku vypravil nyní, všechno bylo jako mávnutím kouzelného proutku jinak. Nikdo přitom nevěděl, že jsem novinář na výzvědách. Možná jsem měl jen štěstí na dobré zaměstnance, možná se něco za poslední léta opravdu změnilo. Každopádně tentokrát bylo příjemné nejen umění, ale i místní osazenstvo.
K Veletržnímu paláci se dostanete nejlépe autem nebo tramvají. V případě dopravy vlastním vozem musíte počítat s tím, že jde o velmi exponovanou lokalitu. Takže čekejte potíže s kolonami i s parkováním. Dvě vyhrazená místa pro vozíčkáře jsou na rohu ulic Dukelských hrdinů a Heřmanova. Ovšem většinou bývají obsazena. Odvážnější řidiči mohou zaparkovat na chodníku před budovou. Nalézá se zde totiž vjezd do služebních podzemních garáží. Tam sice návštěvníka nepustí, ale uhnete-li před závorou vlevo, vjedete na místo, kde se dá zaparkovat, aniž byste překáželi provozu chodců. Jinak lze legálně stát na oranžové placené zóně v poněkud svažité ulici Heřmanova. Tedy za předpokladu, že narazíte na volné místo. Zbytek okolí je ohrazen modrými zónami pro držitele rezidenčních parkovacích karet.
Pozor na tramvajové ostrůvky
Kdo nemá možnost nebo nervy cestovat autem, přijede nejspíš tramvají. V bezprostřední blízkosti se nacházejí zastávky Veletržní palác a Strossmayerovo náměstí. Na obě místa lze dorazit nízkopodlažními tramvajemi. Souhrnně sem jezdí linky 1, 8, 12, 17, 24 a 25, ale ne vždy je garantován bezbariérový vůz. Linky navazují na stanice metra. Na stránkách Dopravního podniku hl. m. Prahy najdete vyhovující spoj. Je tu však zásadní potíž. Nástupní ostrůvky obou zastávek nemají vyhovující nájezd! Na Strossmayerově náměstí o něj sice proběhl jakýsi pokus, jenže k němu se musíte na ostrůvku protáhnout kolem cedule s jízdním řádem. Na mechanickém vozíku by se to mohlo podařit, ale musíte být velmi opatrní, abyste nespadli z obrubníku do vozovky. Jinak chodníky a přechody v okolí už nájezdy disponují. Kdo by šel z metra raději pěšky, tak nejblíže se nachází bezbariérová stanice Vltavská. Cesta je trochu do kopce, měří tři čtvrtě kilometru a zabere asi deset minut chůze.
Do Veletržního paláce vedou schody umístěné za vstupními dveřmi. Vozíčkáři musejí použít plošinu, kterou obsluhuje místní ochranka. Bohužel byste marně hledali tlačítko k přivolání obsluhy. Musíte se tedy spolehnout na bystrost hlídače nebo říci někomu z procházejících návštěvníků. Tentokrát si mě ochranka všimla asi po dvou minutách, tedy vcelku rychle.
Pán přišel ve chvíli, kdy jsem už jednomu návštěvníkovi vysvětloval, koho bych potřeboval přivolat. Hlídač uměl plošinu ovládat a byl velmi ochotný. Dokonce se mi omluvil za čekání. Doprovodil mě k pokladně, kdy mi byl díky průkazu ZTP/P vydán bezplatný lístek. Kdybych měl doprovod, platil by i pro něj. Na požádání mi odemkl bezbariérovou toaletu, která se nachází v přízemí za výtahy a skleněnými dveřmi do dvorany. Výtahy do jednotlivých pater jsou dost široké, ale poměrně málo hluboké, takže s větším elektrickým vozíkem by mohl být problém.
Ostatně i na mechaničáku jsem musel trochu manévrovat, abych nepřekážel fotobuňce. V případě potíží by se však prý dal použít nákladní výtah, který se nachází ještě před pokladnami. Půjdete-li jen na Slovanskou epopej, výtahy vůbec řešit nemusíte. S vozíkem se dostanete i do kavárny, prodejny a kreativního prostoru pro děti. Bohužel není bezbariérově přístupné podzemní divadelní Studio hrdinů v sále bývalého biografu. Podrobnosti o aktuálním programu galerie a vystavovaných dílech najdete na www.ngprague.cz.
Vypravíte-li se do Veletržního paláce, nemusíte se bát davu turistů. Jde o místo poklidné, vybízející k rozjímání. Je to až s podivem, uvážíte-li, že ve světových galeriích, kde visí na zdech díla od stejných umělců, stojíte dlouhé fronty. Ovšem tím lépe pro ty, kdo si do pražských Holešovic najdou cestu.
info
Praktické informace
Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47, Praha 7
www.ngprague.cz
Doprava:
Tramvaje – zastávky Strossmayerovo nám. nebo Veletržní palác (bez nájezdu).
Metro C – stanice Vltavská; cca 10 minut chůze. V ulici Heřmanova 2 parkovací místa pro vozíčkáře
Otevírací doba: Denně mimo pondělí 10.00–18.00
Vstupné: Základní 200 Kč, snížené 100 Kč, rodinné 250 Kč, školní skupiny 20 Kč, ZTP/P zdarma
Radek Musílek
Zdroj: http://www.muzes.cz/aktuality/cestovani/veletrzni-palac-je-k-vozickarum-vstricny/
Foto: Pražský Veletržní palác
Autor: MF Dnes
http://praha.idnes.cz/pred-37-lety-meli-prazsti-hasici-pohotovost-horel-veletrzni-palac-pyr-/praha-zpravy.aspx?c=A110812_1633846_praha-zpravy_sfo