Postřehy z Piešťan
Ubytování:
Dnes už jen vzpomínáme na báječný týden, který začal 10. září 2010 v hotelu Máj.
Zpočátku se nám takovou dálku ani jet nechtělo, přesto jsme přemohli svou vrozenou lenost a vydali se za hranice všedních dnů vyzbrojeni foťákem a očekáváním nových zážitků.
Na místo jsme dorazili v nedělních odpoledních hodinách. Po příjezdu nám paní recepční podala pár nezbytných informací a klíče od bezbariérového pokoje, který byl v prvním patře.
Výtah byl stařičký, ale kupodivu pojízdný; jen po dojezdu jsme dosti nadskočili.
Pokoj byl dobře přístupný, ale i tak jsme museli být hodně šikovní, abychom se jeden druhému na elektrickém vozíku dokázali vyhnout. Koupelna i toaleta byla dobře přístupná, jen sprcha měla jednu podstatnou chybu: nebylo v ní sedátko, takže byla použitelná pouze vestoje (pro nás tedy nepoužitelná). Umyvadlo nám tedy muselo stačit. Když už jsme u chybiček, nemůžeme se nezmínit o dost vysokých postelích, na které se z vozíku leze jen těžko. Osobně si nedovedu představit, jak zdolávám tuto výšku z mechanického vozíku.
Co ještě říci o ubytování? Snad jen to, že na pokoji najdete také televizi a bezdrátové připojení k internetu zdarma. Tato dobrá věc nám fungovala jen pozdě odpoledne a večer.
Celý týden jsme si užívali krásného počasí a příjemných procedur, které nám doporučil místní lékař. Všechny se nacházely v prostorách hotelu. Prostory byly malé, ale útulné, občas s sebou člověk vzal nějaký ten závěs, za kterým ležel nic netušící cizinec, a cizinců tam bylo opravdu hodně - tady i my.
Škoda jen že mezi procedurami nemohly být koupele ani bazén, nemají tady zvedáky ani nikoho, kdo by vám do vody pomohl. V této souvislosti jsem se ptala na chystané změny, v hotelu se prý chystá rekonstrukce, po které by měly být i zvedáky.
Hotel a okolí:
Od hotelu do středu lázeňského města je to tak zhruba půl hodinky.
Po silnici se dostanete k nábřeží protkanému stezkami pro cyklisty a bruslaře. S chodci se tam moc nepočítá. Kolizi s cyklistou jsem zažila na vlastní kůži, elektrický vozík tam moc často asi nevidí. Ten údiv, že jedeme sami, nezapomenu.
Nakonec si ještě neodpustím malou poznámku:
Večer jsme zašli do hotelové kavárny dát si něco dobrého na zub. Z nabídky jsme vybrali palačinku s ovocem. K našemu velkému překvapeni se prý musejí zeptat v kuchyni, kuchař nám vzkázal, že nemá čas, a tak jsme nic nedostali!
Bohdana Vondrová
