Výtah tiše hučí, když zastaví a otevřou se dveře, ocitáme se v korunách stromů. Právě vyrážíme na Baumwipfelpfad, dřevěnou cestu, která byla postavena několik metrů nad zemí. Návštěvníky nechává procházet korunami téměř staletých stromů v Bavorském lese na německé straně Šumavy.
Baumwipfelpfad, stezka v korunách stromů, je unikát, na který se jezdí dívat návštěvníci z celého Německa a Česka. Jde o pohodlnou 1300 metrů dlouhou lávku, která v některých místech vede až 25 metrů nad zemí. Stojí na 27 podpěrách a nabízí neskutečný výhled na Šumavu a Bavorský les, náhled pod pokličku toho, co se děje v korunách stromů. Jako Tarzani nebo opice. A co víc: pohodlně celou trasu projedete s vozíčkem, vedle sebe tu mohou projet i dva kočárky. „V Německu s vozíčkáři počítají. A to i když stavějí turistickou atrakci. Do výtahu pohodlně nastoupí rodiče s kočárky i lidé na vozíčku,“ říká Eda Nevěčný, který několik metrů nad zem vystoupal po dřevěných schodech. Celá trasa pak končí Vyhlídkovou věží, ale o té až později. Když se zadívám dolů, trochu se mi zamotá hlava. Jednak je to výškou, ale také tím, jak Bavorský les tady nahoře krásně voní. Je to zážitek procházet se ve společnosti ptáků, kteří tu vyhrávají své trylky, jako by zde žádní turisté nechodili. Jde sice o německou atrakci, ale z Česka to není vůbec daleko. Tento unikát leží hned za hraničním přechodem Strážný.
Vyrážíme…
Počasí nám dnes nepřeje. Nad Bavorským lesem padá první podzimní sníh a výhled nekompromisně uzavírá záclona utkaná z mlhy. Stejně je to zážitek, říkáme si, když kráčíme po dřevěné lávce. Její boky jsou vyplněné transparentní sítí, kdybychom dnes s sebou vzali děti, nechala bych je tu klidně běhat bez dozoru. Míjíme naučné tabule. Jsou psané v němčině a těm, kteří jazyk nezvládají, napovídají aspoň obrázky: jaká zvířata tu žijí, jaký porost tvoří tento hluboký les, který dnes protíná tahle zajímavost. Názorně je tu vysvětlena biologická rozmanitost horského lesa, proces rozpadu pralesa, výzkum probíhající v korunách stromů a také boj o dostatek světla. Do království lesního světa může každý návštěvník vniknout nejen pohledem, ale také hmatem.
Ať Němec či Čech, každý pochopí několik atrakcí, které stezku zpestřují. Tak například se můžete projít přes skleněnou lávku a podívat se pod sebe, jakou výšku právě máte pod nohama. Věřte, není to příliš příjemný pocit, dřevěná prkna, ze kterých je postavena velká většina cesty, jsou mnohem komfortnější. Odvážlivci si mohou vyzkoušet projít se po kymácející se lávce, po visuté hrazdě, napjatých ocelových lankách… Ale nebojte se, spadnout není kam. Navíc se těmto „atrakcím“ lehce vyhnete: jde o jakési odbočky z hlavní lávky.
Vyhlídková věž
Stezka se klikatí mezi stromy, když vtom se najednou před námi objeví majestátní Vyhlídková věž. Její vzdušná stavba vypadá jak nadýchaná homole cukru nebo pěkně zaoblená pyramida a dosud se nám schovávala v korunách stromů. Nahoru nejezdí výtah, nejsou tu schody. Klikatí se tam dřevěná stezka, jakási spirála, která jako by se obmotávala kolem tří staletých stromů. Nejvyšší jedle měří 38 metrů, cesta ji obtáčí jako had a nechává nás nahlédnout do života tohoto lesního obra. Trasa ve věži je pět set metrů dlouhá a nutno dodat, že tomu, kdo tlačí vozíčkáře, může dát trochu zabrat. Ale stojí to za to vystoupat na 44 metry vysokou věž. Prý jí tady přezdívají bavorská Eiffelovka. Je to s podivem, ale okolní přírodu neruší, zapadá do ní, jako by tu stála odjakživa. I s invalidním vozíkem či kočárkem se dá dostat až na druhou plošinu, do čtyřicetimetrové výšky. Poslední čtyři metry se stoupá po schodišti. Zatímco z lávky vidíte převážně les, mezi kterým jen občas vykouknou mýtiny či domy nedalekého Neuschönau, z vrcholu věže se nabízí parádní výhled. Stojíme nad lesem, koukáme přímo do „kuchyně“ okolních stromů. Kromě toho se kocháme výhledem na neosídlenou krajinu s lesy a divokým zákoutím – to je Bavorský a Český les, na druhé straně mě zarazí pečlivě kultivovaná krajina Bavorského lesa. Místní říkají, že když je dobrá viditelnost, je možné dohlédnout až k severním Alpám. Mlha nám na chvíli ustoupila, ale ty Alpy jsme stejně neviděli. Jen ty fascinující koruny stromů, ale i to stálo za to, říkáme si, když sestupujeme dolů a protahujeme se „kolotočem“, vrátky, za kterými už fascinující stezka končí.
Ještě na skok do divočiny
Nekončí ale náš výlet. Tady lze totiž navštívit informační středisko Hanse Eismanana. Jde o jakési muzeum Bavorského lesa, kde je možné zhlédnout množství exponátů a multimediálních programů. Kromě toho se můžete vydat i do „divočiny“. Na dvanáctikilometrový okruh lesem, kde je řada výběhů a voliér se zvěří a ptáky. Zubři, jeleni, divoká prasata, rys, tetřev, skupina výrů… Potěší nejenom děti, ale i dospělé. Celkem je tu šestnáct velkých obor a voliér, chovají tu na 36 druhů ptáků a savců. Samozřejmě je od návštěvníků dělí bezpečnostní plot. Nechybí ani restaurace.
Vyrazit na Baumwipfelpfad, stezku v korunách stromů, můžete za každého počasí, otevřeno mají celoročně. Léto halí stezku měkkého letního světla, podzim zde může být ponurý až romantický, zima stromy zahalí do bílé peřiny: raději vyčkejte, až bude svítit sluníčko. Zavřeno mají jen za bouřky, krupobití a silného větru. Jedno je ale jasné: tohle místo za výlet určitě stojí.
Petr Buček
Zdroj: www.muzes.cz
Foto: www.baumwipfelpfad.by